19 C 177/2023-27 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 30 280 Kč s příslušenstvím, dále spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 320 Kč a smluvní pokutou ve výši 12 500 Kč. Uvedl, že dne 7.11.2017 právní předchůdce žalobce, [anonymizováno] [právnická osoba], jako věřitel, uzavřel s žalovaným, jako dlužníkem smlouvu o úvěru [číslo] na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Úplata za sjednání úvěru, administrativní poplatek a úrok byl dohodnut celkem ve výši 17 250 Kč. Žalovaný se celkovou částku na úhradu úvěru ve výši 42 250 Kč, zavázal hradit v měsíčních splátkách po 3 250 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den 27.8.2019. Žalovaný na úhradu úvěru zaplatil pouze 3 650 Kč, a protože žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, byl úvěr ke dni splatnosti poslední plánované splátky, zesplatněn. Úhradu ve výši 3 650 Kč žalobce započetl poměrně na úplatu za sjednání úvěru a na smluvně sjednané příslušenství. Žalobce tedy po žalovaném požaduje zaplatit částku ve výši 30 280 Kč, představující jistinu úvěru, dále částku ve výši 8 320 Kč, představující neuhrazený úrok a neuhrazenou část úplaty za sjednání úvěru. Vyjma shora uvedené částky žalobce po žalovaném nárokuje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, který byla sjednána dle článku V odst. 4 smlouvy o úvěru a to ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Zákonný úrok z prodlení žalobce kapitalizoval za období od 28.8.2019 do 16.1.2023 částkou ve výši 10 262 Kč. Od 4.2.2023 žalobce požadoval úrok z prodlení v zákonné výši. K aktivní legitimaci žalobce uvedl, že ke dni 28.9.2018 byla část závodu původního věřitele, tj. [anonymizováno] [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], kdy v důsledku koupě závodu se tak věřitelem pohledávky stala [anonymizováno] [právnická osoba] dne 4.4.2022 mezi touto společností a žalobcem byla uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které byla pohledávka postoupena na žalobce, v daném případě dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023, přičemž postoupena pohledávka se stala účinná ke dni 3.2.2023. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byla žalovanému doručena do datové schránky dne 11.10.2023. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] jako věřitel, poskytl žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnuté půjčky zaplatí i souhrnné poplatky (úrok + úhrada za poskytnutí úvěru + náklady na vyhodnocení úvěru + možnost inkasa v hotovosti) celkem částku 18 250 Kč. Na poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 43 250 Kč a to v 13i měsíčních splátkách po 3 250 Kč Součástí smlouvy je i ustanovení o výši RPSN, kdy ve variantě splácení po dobu 13i měsíců je RPSN ve výši 189,38% Smluvní pokuta byla v tiskopise smlouvy uvedena ve výši 0,1% denně z dlužné částky a to za každý den prodlení. Smlouva je žalovaným řádně podepsána dne 7.11.2017. 4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 9.2.2023, kde byl žalovaný informován, že pohledávka [anonymizováno] [právnická osoba] vůči žalovanému z nesplaceného úvěru byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.2.2023 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, na základě které, došlo s účinností k 3.2.2023 k postoupení pohledávky vůči žalované na žalobce. 5. Po právní stránce soud posoudil půjčku dle níže uvedených ustanovení. <i>6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé až ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>7. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>11. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou, resp. smlouvou o zápůjčce, se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], resp. [právnická osoba]) neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr poskytnutý ve výši 25 000 Kč. Žalobce soudu ani netvrdil, že by zkoumal bonitu žalovaného a ani nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Soud měl k prokázání bonity žalovaného k dispozici pouze vyplněný tiskopis – Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde jsou vyplněny příjmy a výdaje žalovaného, aniž by byly podpořeny listinnými důkazy (výplatní páskou, výpisem z účtu, nájemní smlouvou apod.). Navíc příjmy žalovaného jsou uvedeny nerealisticky nízké, když např. výdaje na bydlení jsou uvedeny pouze v částce 1 Kč a nejsou zde ani zohledněny výdaje na internet, telefon, dopravu apod. 15. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 16. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1