19 C 347/2018-227 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se (po částečném zastavení řízení a vyloučení části předmětu původního řízení k samostatnému projednání) domáhala určení, že je vlastnicí staveb, a to stodoly zapsané v katastru nemovitostí jako zemědělská stavba bez č. p./č. e. a v katastru nemovitostí nezapsané stodůlky (dále též jen„ stodola“ a„ stodůlka“, anebo též jen„ stavby“) a betonové jímky, všech stojících na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v obci [obec], [katastrální uzemí] a dále plotu a vrat stojících na parc. č. st. [číslo] v téže obci a katastrálním území. Vlastnicí těchto staveb se měla stát jejich vydržením, neboť je užívala spolu s domem [adresa] v [obec], jakožto vedlejší stavby. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyně nemohla předmětné stavby vydržet, neboť je užívala na základě svolení svého bratra [celé jméno svědka], tehdejšího vlastníka pozemku parc. č. st. [anonymizováno], na němž stavby stojí. [adresa] nestojí na parc. č. st. [anonymizováno] a za jeho příslušenství nemohou být považovány stavby stojící na jiném pozemku jiného vlastníka. 3. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud určil, že betonová jímka zbudovaná na parcele č. st. [anonymizováno] pro [územní celek], [katastrální uzemí] je ve vlastnictví žalobkyně (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud určil, že stodůlka, stodola (zemědělská stavba bez č. p./č. ev.) na parcele č. st. [anonymizováno], ploty a vrata zbudované na parcele č. st. [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], jsou ve vlastnictví žalobkyně (výrok II.), a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně na náhradě nákladů řízení 54 187,96 Kč (výrok III.) a v téže lhůtě státu na náhradě nákladů řízení 2 465 Kč. 4. Okresní soud s poukazem na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky (dále jen„ Nejvyšší soud“) ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010 (dostupném, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí téhož soudu, prostřednictvím internetu na [webová adresa]) shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť bez tohoto určení by zůstalo právní postavení žalobkyně nejistým, přičemž pokud jde o stavbu zapsanou v katastru nemovitostí, žalobkyně není zapsána jako její vlastnice. Proto se okresní soud věcně zabýval posouzením důvodnosti žalobou uplatněného nároku. 5. Při svém rozhodnutí okresní soud, pokud jde o zamítavý výrok ve věci samé, vycházel z těchto skutkových zjištění: [příjmení] pozemků parc. Č st. [číslo] a parc. č. st. [anonymizováno] v obci [obec], [katastrální uzemí] je na základě kupní smlouvy ze dne [datum] s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí dnem [datum] žalovaný. V katastru nemovitostí je ve vztahu k parc. č. st. [anonymizováno] uvedeno, že na ní stojí stavba bez č. p./č. e., zemědělská stavba, bez listu vlastnictví. Vlastnicí pozemku parc. č st. [číslo], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] – v téže obci a katastrálním území je žalobkyně, a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. V této darovací smlouvě je předmět daru vymezen jako dům [adresa] na parc. [číslo] v k. ú. [obec]„ se vším zákonným příslušenstvím, se všemi součástmi a se všemi právy a povinnostmi s ním spojenými“. Kupní smlouvou ze dne [datum] [územní celek] jako prodávající prodala manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] (bratru žalobkyně a jeho manželce) pozemek parc. č. st. [anonymizováno]„ se vším příslušenstvím a součástmi, právy a povinnostmi“. V uvedené kupní smlouvě je uvedeno, že kupující„ prohlašují, že je jim znám stav kupovaných nemovitostí a že se o něm prohlídkou na místě přesvědčili“. Vůlí prodávající bylo touto smlouvou převést i stavby, které se na pozemku nacházely. Kupní smlouvou ze dne [datum] manželé [jméno] [jméno] [celé jméno svědka] jako prodávající prodali žalovanému mj. pozemek„ parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova bez č. p./č. e.“ Mezi pozemky parc. č. st. [číslo] (ve vlastnictví žalobkyně) a parc. č st. [anonymizováno], (ve vlastnictví žalovaného) se nachází pozemek parc. č. st. [číslo], který je ve vlastnictví žalovaného. Stavby, které jsou předmětem sporu, se nacházejí na protilehlé straně pozemku parc. č. st. [anonymizováno], nesousedí tedy s parcelou č. st. [číslo], která se nachází mezi parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [anonymizováno]. Na stodole je vyměněna střešní krytina, vnitřek stodoly i stodůlky je v dezolátním stavu, skladují se zde různé věci, je zde nepořádek. Žalobkyně (spolu s manželem a dětmi) poté, co nabyla vlastnictví k domu [adresa], užívala stodolu a stodůlku, avšak věděla že pozemek, na němž tyto stavby stojí, koupil i se stodolou a stodůlkou od [územní celek] její bratr [celé jméno svědka], a tato skutečnost se před smrtí jejich matky stala důvodem rodinné hádky. Od koupě pozemku parc. [číslo] stodolu a stodůlku užíval i [celé jméno svědka], byť tam v důsledku špatných rodinných vztahů jezdil méně než žalobkyně. Ve stodole a stodůlce skladoval materiál a měl v držení klíče od těchto staveb, které po prodeji pozemku předal žalovanému. 6. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud k těmto závěrům: Žalobkyně nenabyla vlastnické právo ke stavbám, které jsou předmětem žaloby, darovací smlouvu ze dne [datum] uzavřenou s její matkou, neboť jí byla obdarována toliko domem [adresa] na stavební parcele [číslo]. Ve smlouvě je sice uvedeno, že je tento dům darován„ se vším zákonným příslušenstvím, se všemi součástmi a se všemi právy a povinnostmi s ním spojenými“, aniž by v ní bylo blíže uvedeno, co se mělo rozumět oním„ příslušenstvím, součástmi a právy a povinnostmi“. V souladu s ustálenou judikaturou reprezentovanou rozhodnutím Nejvyššího soudu 26. 9. 1997 sp. zn. 3 Cdon 1248/96, posoudil okresní soud toto ujednání podle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) jako absolutně neplatné pro zjevnou neurčitost. Protože neplatnost této části darovací smlouvy lze oddělit od jejího zbytku, posoudil okresní soud neplatnost darovací smlouvy podle § 41 obč. zák. pouze jako částečnou, když je nepochybné, že vůlí stran bylo obdarovat žalobkyni domem [adresa], přičemž v této části je darovací smlouva určitá, a proto platná. Žalobkyně přitom vlastnické právo k předmětným stavbám ani nevydržela, neboť předpokladem vydržení je existence tzv. putativního (domnělého) právního titulu držby a objektivní dobrá víra držitele, že je vlastníkem věci. Žalobkyně nemohla být – objektivně posuzováno – v dobré víře, že je vlastnicí předmětných staveb, neboť věděla, že pozemek, na němž stavby stojí, koupil její bratr [celé jméno svědka], který jej jako vlastník užívá i se stavbami, které se na něm nacházejí. Darovací smlouva, kterou žalobkyně nabyla do vlastnictví dům [adresa], nemohla být ani domnělým nabývacím titulem k těmto stavbám, neboť za„ zákonné příslušenství“ tohoto domu nemohly být považovány stavby, které se nacházejí na zcela jiném pozemku a s domem [adresa], ani netvoří stavební celek. V tomto smyslu se ze strany žalobkyně nemohlo jednat o tzv. omluvitelný omyl, který by mohl vést k vydržení těchto staveb. Neplatným pro neurčitost naproti tomu okresní soud neshledal obdobné ustanovení kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené mezi obcí [anonymizováno] a manželi [jméno] a [jméno] [příjmení], podle něhož se touto kupní smlouvou parcela č. st. [anonymizováno] převádí„ vším příslušenstvím, se všemi součástmi a se všemi právy a povinnostmi s ní spojenými“, neboť na rozdíl od darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a její matkou, nelze v tomto případě tímto příslušenstvím logicky rozumět nic jiného než právě ony stavby, které se na prodávaném pozemku nacházejí. Tomu odpovídá i ustanovení této kupní smlouvy, kde je uvedeno, že kupujícím je dobře znám stav kupovaných nemovitostí a že se o něm prohlídkou na místě přesvědčili. Pokud by uvedenou smlouvou bylo převáděno vlastnictví toliko k holému pozemku bez staveb, postrádala by tato pasáž význam. I kdyby však i toto ustanovení mělo být posouzeno jako neplatné pro jeho neurčitost, byla by kupní smlouva uzavřená mezi obcí [anonymizováno] a manžely [příjmení] putativním právním titulem vedoucím k vydržení uvedených staveb. Rozhodující ovšem v dané věci je, že žalovaný pozemek parc. č. st. [anonymizováno], včetně staveb na něm se nacházejících, nabyl za úplatu v dobré víře o tom, že je kupuje od osob, které jsou jejich vlastníky, spoléhaje na to, že stav zapsaný v KN odpovídá skutečnosti. [obec] víra žalovaného, že vlastníky předmětných nemovitostí jsou manželé [celé jméno svědka], je dána, neboť, žalovaný nemohl vědět, že existuje konkurenční právní titul (darovací smlouva ze dne [datum]), na základě kterého žalobkyně dovozuje své vlastnicí ke stavbám. Žalovaný navíc [celé jméno svědka] osobně znal, věděl o tom, že předmětnou parcelu č. st. [anonymizováno]