20 C 93/2023-62 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 72 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřeli dne 3. července 2009 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] číslo jednací [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 30. listopadu 2011 smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, která nabyla účinnosti dnem první moci rozvodového rozsudku, tedy 9. prosince 2011. Na základě výše uvedené smlouvy byl žalovaný povinen platit žalobkyni měsíčně částku ve výši Kč 6 000 vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný však dle výše uvedené smlouvy řádně neplatí, proto se žalobkyně rozhodla vyzvat ho k plnění výzvou ze dne 1. prosince 2021. Ke dni podání tohoto návrhu žalovaný nezaplatil ani část dlužné částky. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, když nárok zcela neuznává a vznáší námitku promlčení celého žalobou uplatňovaného nároku. Dále dle žalovaného, když byl usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nelze z uvedeného důvodu žalobě rovněž vyhovět. Žalobkyně k námitce promlčení uvedla, že nárok nemůže být promlčen, když splatnost každé z plateb dle smlouvy z 30.11.2011 je třeba posuzovat samostatně a stejně tak je nutno posuzovat i jejich případné promlčení, promlčení by tak teoreticky nastalo až v září 2023 v případě nejstarší z pohledávek. A rovněž tak oddlužení žalovaného včetně jeho osvobození od placení pohledávek oddlužením neuspokojených nemůže dopadat na danou věc, neboť osvobození nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Soud ve věci jednal dne [datum], žalobkyně se k jednání nedostavila, svou nepřítomnost omluvila, o odročení nepožádala, souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Soud provedl následující důkazy: Z článku V 5.2. Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 30. 11. 2011 vyplývá, že se žalovaný zavázal platit žalobkyni na vypořádání majetku částku 6 000 Kč měsíčně vždy k 20 dni v měsíci. Z článku V 5.3. téže smlouvy vyplývá, že žalobkyně uhradí půjčky z kreditních karet u společnosti [právnická osoba], [anonymizována tři slova] bank a [právnická osoba] Listina je opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 12. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 72 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací číslo MSP] 89 [spisová značka] [název soudu] rozhodl, že bere na vědomí splnění oddlužení žalovaného a o osvobození od placení pohledávek v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, když osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [jednací číslo MSP] 88 [anonymizováno] [číslo] [název soudu] rozhodl, že bere na vědomí splnění oddlužení žalobkyně a o osvobození od placení pohledávek v rozsahu v němž dosud nebyly uspokojeny, když osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Soud tedy zjistil, žalobkyně a žalovaný uzavřely Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 30. 11. 2011 a listina je opatřena úředně ověřenými podpisy účastníků a dále, že oba účastníci prošli oddlužením a byli osvobozeni od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. <i>Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.</i> <i>Podle § 34 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.</i> <i>Podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.</i> <i>Podle § 37 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.</i> <i>Podle § 100 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.</i> <i>Podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>Podle § 103 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>Podle § 24a zákona o rodině, ve znění účinném do 31.12.2013, jestliže manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí, má se za to, že podmínky uvedené v ustanovení § 24 odst. 1 jsou splněny. Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost.</i> <i>Podle § 173 odst. 3 insolvenčního zákona, přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.</i> <i>Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. [ulice] podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.</i> <i>Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona, osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Nejprve se soud zabýval tím, zda nárok žalobkyně vyplývá ze smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu ze dne 30. 11. 2011, kde se v článku V 5.2. žalovaný zavázal platit žalobkyni na vypořádání majetku částku 6 000 Kč měsíčně vždy k 20 dni v měsíci, tj, zda právní úkon byl učiněn dostatečně určitě a srozumitelně, když zde není uvedena ani celková částka, kterou má žalovaný dle citované smlouvy žalobkyni uhradit ani lhůta po kterou má ve splátkách hradit, resp. jiná konstrukce výše závazku. Je-li pro právní jednání stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Nestačí, že straně (stranám) právního vztahu je jasné, co je například předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu. Dle zásady autonomie vůle je žádoucí hledat spíše důvody pro platnost než pro neplatnost právního jednání a o neurčitém projevu vůle lze hovořit až v případě, kdy je vůle projevena tak, že její smysl nelze zjistit ani výkladem. Protože článku V 5.3. citované smlouvy se žalobkyně zavazuje, že uhradí půjčky z kreditních karet u společnosti [právnická osoba], [anonymizována tři slova] bank a [právnická osoba], má soud za to, že povinnost žalovaného platit žalobkyni na vypořádání majetku částku 6 000 Kč měsíčně je vázána právě na závazek žalobkyně uhradit dluhy účastníků vůči výše uvedeným bankám, tj.