12 C 51/2024-22 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále ve smluvním úroku ve výši , částka, , v paušálních nákladech upomínání ve výši , částka, , v nákladech vymáhání ve výši , částka, . Žalovaná částka , částka, sestává z jistiny , částka, a dále smluvní pokuty ve výši , částka, za prodlení se splácením. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, dne , datum, a , datum, smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „smlouvy“), na základě kterých byly žalované poskytnuty úvěry ve výši , částka, a , částka, , které se žalovaná zavázala uhradit nejpozději do , datum, . Žalovaná úvěr nesplácela, a proto předchůdce žalobkyně využil smluvního práva a dluh okamžitě zesplatnil ke dni , datum, . V souladu se smlouvou požaduje žalobkyně i smluvní pokutu ve výši , částka, , za prodlení žalovaného s platbou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky , částka, od , datum, do , datum, . Smluvní úrok ve výši , částka, a náklady upomínání a mimosoudního vymáhání byly sjednány přímo ve smlouvách.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila., právnická osoba, vlastnoručně nepodepsaných návrhů smluv o úvěru č. , tel. číslo, , ze dne , datum, a , datum, , obchodních podmínek předchůdce žalobkyně, výpisů z účtů soud zjistil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o smlouvě, na jejímž základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované nejprve částku , částka, a poté částku , částka, , jak ostatně vyplývá z výpisů z účtu.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a především z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, s podacím archem ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanou pohledávku nabyl žalobce od , právnická osoba, Z upomínky ze dne , datum, , opakované výzvy k úhradě ze dne , datum, a předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že předchůdce žalobkyně i žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývali k úhradě žalovaného dluhu.5. Soud nemá tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno ani jednotlivými důkazy (chybí podepsaná smlouva), ani jejich souhrnem, že by se žalovaná měla možnost s textem smluv v předloženém znění seznámit. Naopak bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně zaslal žalované částku v celkové výši , částka, , k jejímuž vrácení ji opakovaně vyzýval.6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení.13. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno uzavření smluvního vztahu, ale i kdyby k uzavření smlouvy o úvěru došlo, žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši , částka, . Po právní stránce proto soud smlouvu posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedených důvodů soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně úroků, smluvních nákladů a smluvní pokuty zamítl.14. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku , částka, dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat, včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení, který žalobkyni náleží podle § 1970 NOZ ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl neúspěch pouze v malé části, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou za zastupování žalobce advokátem ve výši 3x , částka, , dále třemi paušálními částkami náhrady po , částka, jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu (podle § 14b odst. 5, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a příslušnou DPH. Celková výše nákladů řízení žalobce činí , částka, . Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.