13 C 102/2024-23 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, Peníze původní věřitel zaslal na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl za tuto zápůjčku zaplatit celkem , částka, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žaloba byla žalovanému doručena dne , datum, , žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a v průběhu celého řízení nevznesl žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaný neprokázal, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel jako zákazníka označil žalovaného s tím, že se mu zavazuje poskytnout zápůjčku ve výši , částka, za což se měl zákazník zavázat zaplatit poplatek , částka, . RPNS pak bylo stanovena ve výši 4933,41 %. Peněžní prostředky se původní věřitel zavázal zaslat na bankovní účet č. , č. účtu, . Smlouva nebyla žalovaným podepsána, u jeho podpisové doložky byl pouze uveden údaj „Digitálně podepsáno , Anonymizováno, . Z dokumentu s názvem Standardní informace o zápůjčce , Anonymizováno, č. , hodnota, soud ověřil, že původní věřitel měl zákazníkovi poskytnout obecné informace o této zápůjčce. Z Potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že původní věřitel zaslal dne , datum, částku , částka, na bankovní účet , Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .5. Z Rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne , datum, soud ověřil, že původní věřitel se zavázal postupovat své pohledávky následnými jednotlivými smlouvami o postoupení pohledávek. Oznámením ze dne , datum, původní věřitel sděloval žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyplývající ze smlouvy , Anonymizováno, do 3 dnů. Oznámení bylo dáno k poštovní přepravě spolu s předžalobní výzvou dne , datum, .6. Žalobkyně dále soudu předložila Realizační smlouvu o postoupení pohledávek č. , hodnota, , avšak podle této smlouvy o postoupení pohledávek nedošlo k postoupení pohledávky za žalovaným.7. Ze zprávy , Anonymizováno, ze dne , datum, rovněž ověřil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, , na který byla v dubnu 2023 připsána platba ve výši , částka, .8. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně soudu ničeho nepředložila.9. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.10. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.11. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.17. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel zaslal žalovanému částku , částka, , nemá však za prokázané, že by byla mezi nimi uzavřena smlouva o zápůjčce, natož aby tato byla platná. Soud k tomuto závěru dospěl na základě skutečnosti, že soudu nebylo dostatečně prokázáno, že protistranou, s níž měla být sjednávána smlouva o zápůjčce č. , číslo, , byl žalovaný. Smlouva totiž nebyla žalovaným podepsána. Fakt, že osobní údaje žalovaného byly na této smlouvě uvedeny, neprokazují, že protistranou byl skutečně žalovaný. Soud totiž má za to, že musejí být splněny příslušné podmínky stanovené v ustanovení § 561 občanského zákoníku, případně § 562 téhož předpisu, aby bylo možné mluvit o tom, že byla zachována příslušná písemná forma. Tuto formu přitom dle soudu nemůže splnit pouze to, že soudu byl předložen elektronický dokument bez elektronického podpisu jednoznačně potvrzující a prokazující identitu žalovaného (viz Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES a provádějící předpisy).20. I kdyby bylo dle soudu prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným, neměl by ani tak za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena platná smlouva o zápůjčce spadající pod rozsah institutu spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.21. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze ind