13 C 274/2024-30 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a částku , částka, coby příslušnou smluvní pokutu. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne , datum, uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) v písemné formě smlouvu o úvěr č. , číslo, , na jejím základě žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši , částka, , za což se žalovaná zavázala uhradit částku celkem ve výši , částka, . Své povinnosti však následně žalovaná nesplnila, proto původní věřitel závazek z této smlouvy zesplatnil ke dni , datum, . Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná na svůj závazek vyplývající z výše uvedené smlouvy uhradila pouze částku , částka, .2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatil žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná dne , datum, uzavřela s původním věřitelem písemně smlouvu o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě jí byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaná zavázala splácet ve 14 splátkách ve výši , částka, ; úrok byl vypočten na 15 % ročně, RPSN pak odpovídalo 272,44 %. Z dokumentu s názvem Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že roční úroková sazba nároků byla vypočtena na 272,44 %. Z přílohy „, číslo, “ soud zjistil výši částek, jež má žalovaná uhradit na předmětné smlouvě dle původního věřitele ke dni postoupení.4. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, vyplývá, že žalovaná ke své majetkové situaci uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá důchod, sociální dávky ve výši , částka, , a rodičovský příspěvek/výživné ve výši , částka, , přičemž na bydlení měsíčně vynakládá částku , částka, ; na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží , částka, . Žalovaná měla dále uvést, že bydlí v nájmu, je svobodná a má jedno vyživované dítě, přičemž ukončila základní vzdělání.5. Z dokumentů Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzení o provedení transakce z , datum, , přílohy smlouvy o postoupení pohledávek (žalovaná je uvedena pod bodem , číslo, ) soud ověřil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne , datum, (který byl dán k poštovní přepravě dne , datum, ) s tím, že dluh má zaplatit do 10 dnů po obdržení dopisu. Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva ze dne , datum, (která byla dána k poštovní přepravě dne , datum, ). Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání soud zjistil, že žalobkyně měla za žalovaným učinit dvě cesty dne , datum, a , datum, . Provedení těchto cest nebylo soudu nijak doloženo.6. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu dále předložila Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne , datum, , č. j. , číslo, , podle které byl žalované zvýšen rodičovský příspěvek na částku , částka, . Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne , datum, , č. j. , číslo, vyplývá, že žalované byl zvýšen přídavek na dítě na částku , částka, . Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne , datum, , č. j. , číslo, vyplývá, že žalované byl přiznán příspěvek na bydlení v měsíční výši , částka, , přičemž v odůvodnění tohoto oznámení je uvedeno, že náklady na bydlení žalované mají činit částku , částka, .7. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil právní existenci žalobkyně.8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.9. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.17. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané pouze tolik, že původní věřitel s žalovanou dne , datum, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto peněžní prostředky jí ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena platná úvěrová smlouva. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.19. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.20. Zákon