12 C 124/2025-25 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 28 012,57 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 28 012,57 Kč od 20. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka 28 012,57 Kč sestává dle žalobních tvrzení z nesplacené jistiny 22 334,71 Kč a dále smluvního úroku ve výši 5 677,86 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, dne , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do 2024-10-19. Žalovaný úvěr nesplácel a dostal se tak do prodlení. V souladu se smlouvou požaduje žalobkyně i smluvní úrok ve výši 5 677,86 Kč, když celou žalovanou pohledávku získala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z nepodepsaného návrhu smlouvy o úvěru ze dne 19. 9. 2023 a výpisů z účtů žalobkyně i žalovaného soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný jednali o smlouvě, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Nebylo však prokázáno ani to, že telefonní číslo , tel. číslo, které byl kód zaslán: 777803166, patří žalovanému, ani to, že e-mailová adresa, na kterou byl kód zaslán: , e-mail, patří žalovanému, ani to, že žalovaný uvedeným kódem potvrdil přijetí návrhu v žalobcem předloženém znění.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohami a především z oznámení postupitele o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2024 s podacím lístkem ze dne 15. 11. 2024 soud zjistil, že žalovanou pohledávku nabyla žalobkyně od , právnická osoba, Z předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě žalovaného dluhu.5. Soud nemá tedy za prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, neboť nebylo prokázáno ani jednotlivými důkazy (chybí podepsaná smlouva), ani jejich souhrnem, že by se žalovaný měl možnost s textem smlouvy v předloženém znění seznámit. Naopak bylo prokázáno především výpisem z účtu žalovaného, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku v celkové výši 50 000 Kč, k jejímuž vrácení jej žalobkyně vyzývala.6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení.13. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno uzavření smluvního vztahu, ale i kdyby k uzavření smlouvy o úvěru došlo, žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč. Po právní stránce by proto soud smlouvu (pokud by bylo prokázáno její uzavření) posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedených důvodů soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně úroků, smluvních nákladů a smluvní pokuty zamítl.14. Pokud jde o nesplacenou jistinu samotnou, tedy částku 22 334,71 Kč dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění předchůdkyně žalobkyně bylo bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat, včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení, který žalobkyni náleží podle § 1970 NOZ ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrné části, a proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 894 Kč, odměnou za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 3x 400 Kč, dále třemi paušálními částkami náhrady po 100 Kč jako náhradou advokátových výdajů za tři úkony právní služby, převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu (podle § 14b odst. 5, ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a příslušnou DPH. Celková výše nákladů řízení žalobkyně činí 2 709 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.