10 C 292/2025-26 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalované uložil zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a částku ve výši , částka, s tím, že žalobkyně poskytla na základě smlouvy uzavřené přes , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, úvěr dne , datum, převodem na účet žalované číslo , č. účtu, za použití variabilního symbolu , var. symbol, žalované úvěr, když žalovaná se zavázala ve smlouvě zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Splácet měla žalovaná každý měsíc, nejpozději k 9. v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, kdy upomínkou ze dne , datum, byla informována o zesplatnění celého úvěru k , datum, a vyzvána k úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho neplnila ani přes předžalobní upomínku odeslanou , datum, nezbylo žalobkyni než se obrátit na soud. Dluh se pak skládá z nesplacené části jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši 40 % p.m. v kapitalizované částce , částka, , nejpozději splatných , datum, a dále částka , částka, , když se jedná o sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 p.d., a to z jistiny za dobu od , datum, , tedy od prvního dne data prodlení do odeslání předžalobní výzvy , datum, .2. Soud ve věci pod č.j. EPR , č. účtu, –, Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, vydal elektronicky platební rozkaz. Tento se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupkyně žalobkyně nedostavila po omluvě, žalovaná bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.3. Soud ve věci provedl listinné důkazy.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že tuto smlouvu uzavřela společnost , právnická osoba, a , Jméno žalované, dne , datum, , když podpis žalované byl nahrazen verifikačním kódem.5. Z předžalobní upomínky s doručným listem bylo zjištěno, že tato bylo zasílána žalované dne , datum, .6. Z kopie občanského průkazu a řidičského průkazu měla být zřejmě potvrzena identifikace žalované.7. Z potvrzení , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet žalované s variabilním symbolem , var. symbol, zaslána částka , částka, .8. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že , datum, na účet žalované byla připsána částka , částka, pod VS , var. symbol, .9. Sdělení o zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo žalované zasláno dne , datum, .10. Z kopie mzdového lístku žalované bylo zjištěno, že za měsíc březen , Anonymizováno, měla čistý příjem , částka, a za duben , Anonymizováno, částku , částka, .11. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.17. V projednávané věci žalobkyně ani netvrdí, že by před uzavřením předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, pouze doložila kopie dvou výplatních pásek žalované na měsíční příjem za duben a březen , Anonymizováno, přibližně á , částka, . Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“20. Soud p