10 C 312/2025-38 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by jí soud přiznal proti žalovanému částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a náklady řízení s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, . jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši , částka, . Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr celkem ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději do , datum, . Do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky žalovaný nevrátil. Dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši , částka, . Předmětem návrhu je pak pohledávka v celkové výši , částka, sestávající z nesplacené jistiny ve výši , částka, a ze smluvního úroku , částka, nejpozději splatných dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky věřitele , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , adresa, , Anonymizováno, Kč byla žalovanému vyplacena , datum, s VS , var. symbol, . Žalovaný byl upomínán upomínkami. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána , datum, . Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil, proto žalobkyni nezbylo než se obrátit na soud.2. Soud ve věci vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě žalovaný, ač řádně obeslán, bez omluvy, proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odstavec 3 o.s.ř.3. Soud ve věci provedl řadu důkazů.4. Z , právnická osoba, . bylo soudu sděleno, že dne , datum, na účet žalovaného byla připsána částka ve výši , částka, . Dále byly dodatečné půjčky od , Anonymizováno, ., Anonymizováno, načerpány takto: dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč, a to ve dvou případech, dále dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč, dne , datum, , Anonymizováno, Kč, dne , datum, částka třikrát , částka, ,dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč a dále , částka, , dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , částka, dvakrát, dne , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , částka, a , částka, a dne , datum, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč.5. Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi firmou , právnická osoba, a žalovaným na částku , částka, , celkem ke splacení , částka, . Splatnost , datum, , zápůjční úroková sazba 279,83 % ročně odpovídající úroku v celkové výši , částka, , RPSN 1141,20 %, splatnost 30 dnů, kde pak byly uvedeny další skutečnosti, jako prodloužení splatnosti, právo na odstoupení a podobně. K této smlouvě pak přibyly dodatky 1–14 ohledně navýšení původní částky.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s dodatkem číslo , hodnota, a s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že firma , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.7. Výzva k zaplacení od žalobkyně byla žalovanému zaslána , datum, .8. Z předžalobní upomínky s podacím lístkem bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zaslána , datum, , a to na částku , částka, , včetně nákladů právního zastoupení, když zaplatit měl žalovaný do tří dnů.9. Z potvrzení banky věřitele – banka Creditas byly pak zjištěny stejné skutečnosti o zasílaných částkách žalovanému věřitelem jako bylo zjištěno ze zprávy , právnická osoba, shora.10. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.16. V projednávané věci žalobkyně ani netvrdí, a tudíž ani neprokazuje, že by původní věřitel před poskytnutím úvěrů zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.17. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést pomocí podkladu o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá, ničím nepodložená, či nedostatečně podložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“18. Soud pak tedy v projednávaném příp