23 C 320/2025-29 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a smluvní úrok 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne , datum, uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejím základě žalovaný obdržel částku ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal uhradit částku celkem ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal dlužnou částku hradit v měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaný však své povinnosti plynoucí z této smlouvy řádně a včas nesplnil, když poslední splátku ve výši , částka, uhradil dne , datum, . Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný ničeho dalšího neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Z tohoto důvodu soud rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:4. Žalovaný dne , datum, uzavřel s původním věřitelem písemnou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu byla v hotovosti oproti podpisu smlouvy poskytnuta částka , částka, , kterou se žalovaný zavázal splácet ve 14 splátkách ve výši , částka, , přičemž se žalovaný zavázal celkem zaplatit částku , částka, . Z dokumentu s názvem transakční historie ke smlouvě , číslo, soud zjistil, že žalovaný měl na tento úvěr celkem zaplatit částku , částka, .5. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný v této žádosti uvedl, že žádá o úvěr ve výši , částka, , přičemž ke své osobě uvedl, že je od října , Anonymizováno, zaměstnán a jeho příjem činí , částka, . Tato skutečnost měla být ověřena z výplatních pásek. Žalovaný v žádosti dále uvedl, že jeho výdaje činí celkem , částka, (z toho na bydlení a energii vynaloží , částka, , a na dopravu, jídlo a osobní náklady , částka, ). Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost. Ke své žádosti měl předložit občanský průkaz.6. Původní věřitel ověřil majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy ze dne , datum, , ze které vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou. Mzda byla stanovena na , částka, měsíčně. Žalobkyně dále předložila výplatní pásky vystavené zaměstnavatelem žalovaného, ze kterých vyplývají čisté příjmy žalovaného, a to konkrétně za období listopad a prosinec , Anonymizováno, a leden , Anonymizováno, (vždy , částka, ).7. Z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.8. Z dokumentů Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , přílohy smlouvy o postoupení pohledávek nazvané seznam pohledávek (kde žalovaný je uveden pod bodem , Anonymizováno, ) soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne , datum, (zaslání této výzvy nebylo soudu doloženo). Soudu byla rovněž doložena předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, k úhradě dluhu do , datum, , přičemž podle podacího lístku byla tato výzva dána k poštovní přepravě dne , datum, .9. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že původní věřitel vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, nahlédla do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík), příjmy ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výdaje měly být ověřeny z výpisu z bankovních účtů. K těmto tvrzením však žalobkyně předložila pouze žádost o úvěr, pracovní smlouvu a výplatní pásky, jak je uvedeno výše. Výpisy z bankovních účtů nebyly soudu předloženy.10. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.11. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.12. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené prokázané tolik, že původní věřitel s žalovaným dne , datum, uzavřel úvěrovou smlouvu na částku , částka, , přičemž tyto peněžní prostředky mu ten den v hotovosti poskytnul. Nemá však za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena platná úvěrová smlouva.21. Soud se z moci úřední při aplikaci zákona č. 257/2016 Sb. musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.22. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele