7 C 197/2020 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 27. 3. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 3 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela se žalovanou dne 3. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce, kdy téhož dne byla na základě této smlouvy žalované bezhotovostním převodem poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč. Uvedená smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba] Nedílnou součástí této smlouvy byly i obchodní podmínky této společnosti. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s výpůjční úrokovou sazbou do 2. 4. 2015. Vzhledem k tomu, že do data splatnosti žalovaná ničeho neuhradila, dostala se tak do prodlení se splněním této své povinnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2018 [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], [IČO], sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ [právnická osoba]“). Následně dne 13. 8. 2018 došlo k opětovnému postoupení této pohledávky, a to ze [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně dále uvedla, že jednotlivé postoupené pohledávky jsou vždy uvedeny v příloze uvedených smluv o postoupení pohledávek. Žalobkyně výzvou ze dne 21. 2. 2020 vyzval žalovanou k tomu, aby svůj dluh vůči žalobkyni plynoucí ze smlouvy o zápůjčce uhradila, avšak žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně požadovala po žalované, aby uhradila toliko jistinu ve výši 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení (smluvní úrok, smluvní pokutu a náhradu účelně vynaložených nákladů žalobkyně nepožadovala). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovila postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba] se zavázala smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 3. 3. 2015 poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to na 30 dní. [právnická osoba] převedla částku 3 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] dne 3. 3. 2015 s označením [číslo] (číslo úvěru). Žalovaná se poté zavázala vrátit tyto peněžní prostředky do 2. 4. 2015 spolu s úrokem ve výši 800 Kč. Žalovaná [právnická osoba] poskytnutou částku nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 12. 6. 2018 mezi společnostmi [právnická osoba] (zde postupitel) a [právnická osoba] (zde postupník) došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na [právnická osoba] Skutečnost postoupení této pohledávky byla žalované oznámena dopisem ze dne 4. 7. 2018, který byl odeslaný dne 9. 7. 2018 [právnická osoba] postoupila následně předmětnou pohledávku za žalovanou žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 8. 2018. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou označenou datem 21. 2. 2020 před podáním žaloby k dobrovolnému plnění, avšak žalovaná na výzvu nikterak nereagovala a nezaplatila ničeho. <i>5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) platí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 419 o. z. platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.</i> <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>11. Podle § 1968 věty první o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ nařízení vlády“) platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 14. Mezi [právnická osoba] a žalovanou byl uzavřen závazkový právní vztah, a to smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a podle příslušných ustanovení ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje [právnická osoba] coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. V rozhodované věci bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalované skutečně poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč, a to na žalovanou sdělený bankovní úvěr. Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr do 2. 4. 2015 spolu s úrokem. V uvedené lhůtě splatnosti však žalovaná neuhradila [právnická osoba] ničeho a ocitla se tak se splněním svého dluhu v prodlení. [právnická osoba] následně dne 12. 6. 2018 postoupila tuto svou pohledávku za žalovanou na [právnická osoba], přičemž následně došlo dne 13. 8. 2020 k opětovnému postoupení předmětné pohledávky, a to ze [právnická osoba] na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni také ničeho neuhradila, vyzvala proto žalobkyně dne 21. 2. 2020 žalovanou předžalobní upomínkou ke zjednání nápravy. Žalovaná však zůstala nečinná. 15. Soud avšak musí poukázat na to, že žalobkyně v žalobě netvrdila, že by [právnická osoba] řádně zkoumala před poskytnutím úvěru žalované její úvěruschopnost ve smyslu § 9 odst. ZoSÚ. V případě, že by tuto svou povinnost [právnická osoba] nenaplnila, pak by soud musel uzavřít, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 3. 2015 je absolutně neplatná, tudíž v tomto případě by pak právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, měla právo pouze na zaplacení toliko bezdůvodného obohacení na straně žalované (nesplacená část jistiny) podle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zaplatit toliko neuhrazenou jistinu (3 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení, soud se tak již nezabýval tím, zda byla či nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, protože byla-li by tato smlouva shledána jako absolutně neplatná, pak by žalobkyně měla právo na zaplacení totožné částky (3 000 Kč). 16. Na základě výše uvedeného soud žalobě žalobkyně vyhověl. Soud tak uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 000 Kč s tím, že žalobkyni byly zároveň přiznány i úroky z prodlení počítané z této částky, a to ode dne 3. 4. 2015 do zaplacení, neboť splatnost dluhu žal