11 C 146/2021-46 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 2. 2021 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil ve výroku I. uvedenou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo], kterou uzavřel dne 11. 6. 2018 za pomoci prostředků komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba], ve znění dodatku ze dne 4. 10. 2018 [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy dne 11. 6. 2018 úvěr ve výši 8 500 Kč, a to na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni splatit společně s úrokem ve výši 36 % ročně do 14. 10. 2018. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 25. 9. 2020 Vedle samotné jistiny požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 15. 10. 2018 do zaplacení, smluvního úroku poníženého na výši zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 15. 10. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty od 15. 10. 2018 do podaná žaloby ve výši 4 249,55 Kč. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Litevské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení). 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: 6. Žalovaný uzavřel za pomoci prostředků komunikace na dálku s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo], kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právní předchůdkyni vrátit a zaplatit jí úrok ve výši 36 % ročně do 11. 7. 2018. Pro případ nevrácení úvěru byla sjednána smluvními stranami v článku VIII. bod 1 písm. d) smlouvy smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro odstoupení). Před uzavřením smlouvy byl žalovaný seznámen s jeho právy a povinnostmi z uzavírané smlouvy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení předsmluvních informací). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 11. 6. 2018 na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 8 500 Kč (potvrzení o poskytnutí úvěru – výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že ve lhůtě splatnosti neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 4. 2020 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019 včetně seznamu postupovaných pohledávek, dokladu o úplatě a oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 25. 9. 2020 (předžalobní výzva ze dne 25. 9. 2020 včetně dodejky). Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se použije pro smlouvy uzavřené po 17. 12. 2009. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru sídlo na území České republiky. <i>9. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>14. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>16. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>17. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 18. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 19. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. původní věřitelka narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky). 20. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného původní věřitelkou před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 588 o. z. shledal smlouvu o úvěru uzavřenou původní věřitelkou a žalovaným, na jejímž základě byla žalovanému původní věřitelkou poskytnuta částka 8 500 Kč, jako neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje jistina úvěru ve výši 8 500 Kč, na níž žalovaný neuhradil ničeho, a o tuto částku se žalovaný tedy obohatil na úkor původní věřitelky. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci této byla dostatečně prokázána. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky jistiny i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny ve výši 8 500