13 C 306/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 23 440 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 23 035,86 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (právní předchůdce žalobkyně) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce znějící na částku 15 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit spolu s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Žalovaný zaplatil celkem částku 2 000 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 13 820,75 Kč na jistině a 9 619,25 Kč na souhrnném poplatku, žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovaného upomínala. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (žalobkyně souhlasila zaškrtnutím kolonky při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). 3. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce ze dne [datum], smluvními podmínkami smlouvy o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. podacího lístku [datum] a předžalobní výzvou k úhradě ze dne [datum] vč. podacího lístku z [datum]. 4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, a tak učinil, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, tj. celkem se zavázal vrátit 25 440 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 53 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč, s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil částku 2 000 Kč, tato byla započtena částečně na jistinu a částečně na souhrnný poplatek. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, o postoupení pohledávky byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobkyně žalovaného o úhradu dlužné částky upomínala. 5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudil podle právních předpisů ve znění do [datum]. 6. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 8. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 9. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 téhož ustanovení ujednáním ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za neplatná. Podle § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. 10. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky v celkové výši 15 000 Kč. U smlouvy o půjčce se podle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz žalobkyní (právním předchůdcem) žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost, vyplývající mu ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 15 000 Kč, splnil. To ostatně žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, když potvrdil, že převzal celou částku„ půjčky“, přičemž ve smlouvě je coby„ půjčka“ definována částka 15 000 Kč. [příjmení] 10 440 Kč ve smlouvě označená jako„ souhrnný poplatek“ je fakticky příslušenstvím pohledávky. Fakticky se jedná o úrok, tedy cenu peněz, soud toto ujednání posoudil podle jeho obsahu, nikoli podle jeho označení. Je logické, že tento úrok pak mimo jiné kryje i náklady věřitele, vč. nákladů tzv. administrativních. Soud tak má za to, že pokud byla půjčka sjednána na dobu 53 týdnů, smluvní úrok činí 69,6 % ročně. Soud tak dospěl k názoru, že smluvní ujednání o úroku v takové výši je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Taková výše úroků totiž podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 16,5 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007). Ve smyslu § 41 obč. zák. je však možné neplatné ustanovení o úroku („ souhrnném poplatku“) oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že žalobkyně měla nárok pouze na vrácení jistiny 15 000 Kč ze smlouvy ze dne [datum]. Tedy částku 13 000 Kč (15 000 Kč – 2 000 Kč = 13 000 Kč) představující jistinu. V ostatním nezbylo než žalobu v této části zamítnout jako nedůvodnou. 13. Soud taktéž přiznal žalobkyni příslušenství z přiznané jistiny v podobě úroku z prodlení v zákonné výši, a to ode dne [datum], jak žalobkyně požadovala, z částky přiznané, ve zbytku však byl nárok zamítnut. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť nebyly shledány podmínky pro její prodloužení ani pro