16 C 238/2021-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 559,92 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla následující: Žalovaný uzavřel prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 22. 9. 2015 smlouvu o úvěru. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalovanému společností [právnická osoba], bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 16. 10. 2015. Žalovaný však svůj závazek nedodržel, jelikož úvěr řádně a včas nevrátil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 2. 2. 2021. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 559,92 Kč a též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaný na úhradu svého dluhu neuhradil ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla řádně doručena do vlastních rukou. 3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že žalovaný požádal dne 22. 9. 2015 právní předchůdkyni žalobkyně, společnost [právnická osoba], o úvěr ve výši 10 000 Kč, v žádosti se identifikoval rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, adresou a číslem bankovního účtu, právní předchůdkyně žalobkyně žádost žalovaného schválila téhož dne. Žalovaný měl podle znění smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 559,92 Kč, a to nejpozději dne 16. 10. 2015. 6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč dne 22. 9. 2015. 7. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil ničeho (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by něco hradil). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni dne 1. 1. 2021, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 2. 2. 2021. 9. Z výzvy k plnění ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Výzva k plnění byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 11. Žalovaný uzavřel dne 22. 9. 2015 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil. 12. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 15. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 20. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). 21. Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.). 22. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného k výzvě soudu pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a provedla lustraci dokladu totožnosti žalovaného v databázi neplatných dokladů. Uvedené však žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně se nezúčastnila jednání soudu, proto ji soud v tomto směru již znovu nepoučoval ve smyslu § 118a o. s. ř., aby označila důkazy k prokázání svých tvrzení (k poučovací povinnosti viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 23. Vzhledem k výše uvedenému žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitelka prověřovala žalovaného v rejstřících. 24. Navíc žalobkyní tvrzené zkoumání úvěruschopnosti ani nelze bez dalšího považovat za dostatečné, když právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný uzavřením smlouvy o úvěru dal souhlas s články obchodních podmínek, podle kterých má pravidelný příjem a je schopen zápůjčku splatit. Zkoumat a ověřovat úvěruschopnost má věřitel, této povinnosti se nemůže zprostit pouhou akceptací vágních prohlášení dlužníka. 25. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., žalovaný je proto povinen uhradit pouze částku 10 000 Kč, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.). 26. Žalovanému bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky ([číslo] odst. 1 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni (§ 1879 o. z.). 27. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl. 28. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. 29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč, tedy ze 79,60 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 2 559,92 Kč, tedy z 20,40 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 59,20 % (79, 60-20) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 bodu 2 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínku) náleží odměna ve výši 300 Kč, a náhrada hotových výdajů v celkové výši 300 Kč; a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 59,20 % z částky 2 252 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 1 333 Kč. 30. Podmínky pro přiznání snížené náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu má soud za splněné, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.