16 C 344/2021-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Předmětem řízení je (po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní) zaplacení částky 16 000 Kč jako nesplacené jistiny úvěru, zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, vše na základě smlouvy o úvěru [číslo] která měla být uzavřena dne 23. 9. 2020 mezi žalovaným a původní věřitelkou, společností [právnická osoba] 2. Co do požadavku na zaplacení částky 2 198 Kč (smluvní pokuta 2 048 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč) vzala žalobkyně žalobu zpět. V uvedené části proto soud řízení zastavil (§ 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – viz výrok III tohoto rozsudku. 3. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku dne 23. 9. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] ve výši 16 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru). Dne 23. 9. 2020 převedla původní věřitelka na účet žalovaného částku 16 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě). Žalovaný uvedenou částku nesplatil ani k výzvám původní věřitelky, ani k výzvám žalobkyně (prokázáno výzvami k úhradě, žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by částku splatil). Původní věřitelka uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, v příloze byla jako postoupená uvedena pohledávka za žalovaným, původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, neuhradil však nic (prokázáno předžalobní upomínkou). 4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). Soud se však zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (srov. § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 6. Soud tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaný uplatnil námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti GK, č. C [číslo]). 7. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr bohužel nedisponuje (z uvedeného důvodu vzala žalobu částečně zpět). 8. Soudu tedy nezbylo, než posoudit věc tak, že věřitelka se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala, soud proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. 9. Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení, proto soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (srov. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 10. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky (1882 odst. 1 a § 1879 o. z.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. 11. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 16 000 Kč (§ 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Ve zbytku (co do požadované částky 473 Kč jako nákladů spojených s vymáháním pohledávky), soud žalobu zamítl (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 12. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaný v řízení netvrdil nic ohledně toho, jaké jsou jeho možnosti vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 16 586 Kč, tedy z 86,1 %. Žalobkyně vzala žalobu zpět, a tedy zavinila, že řízení muselo být zastaveno, co do částky 2 198 Kč, a neúspěšná byla co do částky 473 Kč (celkem 13,9 %). Žalobkyni proto náleží náhrada 72,2 % (86, [číslo]) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 14b odst. 1 písm. a bodu 1 a odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu) náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 252 Kč. Za zpětvzetí žaloby soud odměnu nepřiznal, neboť žalobkyni nic nebránilo uplatnit již v žalobě pouze částku, kterou nakonec v řízení požadovala. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 72,2 % z částky 2 252 Kč, tj. na částku 1 626 Kč. 14. Náhrada nákladů byla přiznána na zákonné platební místo, k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 15. O třídenní lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.