19 C 160/2021-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 2. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 5. 6. 2019 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, a to prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa] a za pomoci [příjmení] kódu, odeslaného na telefonní číslo žalované. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámila, že jim porozuměla a že s nimi souhlasí. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její bankovní účet č. [bankovní účet] jistinu ve výši 15 000 Kč. Současně se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč. Jistina i poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka připadala na den 3. 9. 2019. Žalovaná ve lhůtě splatnosti a ani poté peněžní prostředky žalobkyni nevrátila. K zaplacení žalované částky byla žalovaná ze strany žalobkyně vyzvána zaslanou předžalobní výzvou ze dne 14. 10. 2020. Žalovaná však ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradila. V důsledku prodlení vznikla žalované povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení, smluvní pokutu z prodlení ve výši 7 500 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (za písemné výzvy) ve výši 2 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav: 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 6. 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit ve třech splátkách, každá ve výši 8 000 Kč Poslední splátka byla splatná dne 3. 9. 2019. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně se podává, že žalobkyně převedla dne 5. 6. 2019 na účet žalované č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč. 6. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni něčeho uhradila. 7. K řádnému prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně netvrdila ani nedoložila ničeho. Soud proto uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně neprověřila úvěruschopnost žalované. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 10. Mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaná byla spotřebitelem. Dle § 419 zákona č. 89/2012Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Soud se proto zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně na základě podmínek řádně posouzené úvěruschopnosti. V daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalované skutečně řádně zkoumala. 12. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018. Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil čl. 8 směrnice a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11). 13. Vzhledem k nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní bylo nařízeno jednání na den 23. 8. 2021. Soud na nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalobkyni upozornil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně z jednání omluvila, nebylo na místě poskytovat poučení dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř., které se poskytuje přítomným účastníkům. Smyslem § 118a o.s.ř. je, aby nedošlo k zamítnutí žaloby (nebo k neztotožnění se s procesní obranou žalovaného) ze strany soudu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Poučení podle § 118a o.s.ř. proto soud neudělí tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (například neúčastí při jednání, při němž k poučení mělo dojít). 14. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o spotřebitelském úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 15 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou žalobkyně žalované poskytla (15 000 Kč), a částkou, kterou jí uhradila (0 Kč). 15. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani platně stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (15 000 Kč) od 15. 2. 2021, tj. ode dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. 16. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do zbývajících nároků zamítnout. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, a to s ohledem na poměrně stejnou míru úspěchu i neúspěchu obou účastníků.