19 C 203/2021-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 649,58 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 1 075,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4 571,17 Kč od 10. 4. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 28. 8. 2017 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 12 272 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 28. 10. 2018. Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 9 splátek. Celkem uhradil pouze částku ve výši 19 450 Kč, která byla započtena na jistinu (10 428,83 Kč) a na smluvně sjednané příslušenství (9 021,17 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 5 790,51 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 4 571,17 Kč, dlužným úrokem v částce 144,07 Kč, dlužným poplatkem v částce 1 720,42 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 311,07 Kč a inkasním poplatkem v částce 1 075,27 Kč, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace byly zaneseny v Žádosti o úvěr, v rámci níž žalovaný uvedl údaje o jeho finanční situaci, údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů a výdajů, a požadovanou výši úvěru. Současně žalovaný předložil listiny a doklady k posouzení jeho úvěruschopnosti. Správnost údajů stvrdil žalovaný vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 28. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve formě peněžité zápůjčky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 12 272 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek., v 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 28. 10. 2018 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 4. 2021 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2021 a podacím lístkem). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z Žádosti o úvěr ze dne 27. 8. 2017 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je ženatý, má jednu vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Dále zde bylo uvedeno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti [právnická osoba], a to od 1. 9. 2008 na dobu neurčitou. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena, v Žádosti o úvěr však absentuje informace, jakým způsobem tak mělo být učiněno. [příjmení] příjem z tohoto zaměstnání měl činit 26 934 Kč. Měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 10 000 Kč, kdy 4 000 Kč z této částky představovaly náklady na bydlení a 6 000 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady. Použitelný příjem žalovaného tak měl představovat částku 16 934 Kč. Příjmy žalovaného měly být ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. 8. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, doklady ani listiny, které měly ověřovat informace uvedené žalovaným v Žádosti o úvěr, ani jinak neosvědčila posouzení jejich pravosti. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 9. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.