19 C 287/2021-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 34 483 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 401 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 31. 5. 2021 do zaplacení. V této žalobě uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 5. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že byla sjednána i provize pro zprostředkovatele ve výši 2 500 Kč Částku 27 500 Kč převedla žalobkyně na účet žalované dne 8. 2. 2021. Zbylou částku ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni vedle těchto částek i úroky, kdy roční úroková sazba byla sjednána ve výši 21,05 %. Celkovou dlužnou částku ve výši 42 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že splátky byly splatné vždy 20. dne v měsíci. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, proto došlo ke dni 30. 5. 2021 k zesplatnění úvěru, o čemž byla téhož dne žalovaná informována. Žalobkyni proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 31 551 Kč a na dlužných splátkách částku 3 150 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zákonné úroky z prodlení a na smluvní úrok z prodlení ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. Žalovaná ani přes 3 upomínky a předžalobní výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho neuhradila. 2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná prokázala, že její příjmy jsou dostačující, a že je schopna řádně úvěr splácet. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 5. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl sjednán úvěr ve výši 30 000 Kč. V souladu s předmětnou smlouvou bylo žalované vyplaceno na účet celkem 27 500 Kč, přičemž zbývající částka ve výši 2 500 Kč představovala provizi zprostředkovatele – společnosti [právnická osoba], [IČO]. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku úvěru spolu s úrokem ve výši 21,05 % ročně, celkem tedy částku 42 000 Kč, v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná dne 20. 6. 2024 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru a potvrzením o provedení transakce). Žalovaná žalobkyni neuhradila za období od 20. 3. 2021 do 30. 5. 2021 ničeho (prokázáno tabulkou umoření a bonitou smlouvy). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě upomínek ze strany žalobkyně (prokázáno upomínkami ze dne 28. 3. 2021 a 28. 4. 2021). V rámci těchto upomínek byla žalovaná upozorněna i na možnost zesplatnění dluhu, ke kterému došlo dne 30. 5. 2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka na jistině 31 551 Kč (prokázáno dopisem nazvaným zesplatnění pro smlouvu [číslo] ze dne 2021 [číslo] a podacím lístkem). Žalobkyně následně žalované zaslala předžalobní upomínku a vyzvala ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 10 dnů (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 30. 5. 2021 a podacím lístkem). 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud zjistil, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě poskytnutých informací žalovanou zanesených do čestného prohlášení o příjmech a výdajích, které jsou součástí smlouvy. Z tohoto důkazu soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její příjem činí 17 000 Kč a výdaje 4 000 Kč, že nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí v obci [ulice], [obec]. Pravdivost údajů stvrdila žalovaná svým podpisem. Žalobkyně dále předložila jako důkaz dokument nazvaný„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, v rámci něhož byly uvedeny příjmy žalované ve výši 17 000 Kč a výdaje ve výši 6 500 Kč. Žalobkyně nedoložila, jak dospěla k výdajům v částce 6 500 Kč, když žalovaná v čestném prohlášení uvádí částku 4 000 Kč. Dále byla předložena výplatní páska žalované za období prosinec 2020, kterou vystavila [právnická osoba] [anonymizována tři slova], přičemž celková částka k výplatě činila 17 370 Kč. Dále žalobkyně předložila důkaz s výsledkem hledání žalované v centrální evidenci exekucí ze dne 5. 2. 2021, kdy o žalované nebyl nalezen žádný záznam, a výpis z insolvenčního rejstříku ze stejného dne, kdy žalovaná v evidenci jako dlužník nalezena nebyla. Na základě výzvy soudu následně žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Tvrdila, že průměrnou výši měsíční mzdy ve výši 17 000 Kč ověřila telefonicky u zaměstnavatele – společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dále tvrdila, že co se týče výdajů a příjmů a jiných závazků žalované, vycházela žalobkyně z čestného prohlášení žalované. Dále žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení v obci [obec], které v době uzavření smlouvy činily 5 653 Kč, a z výše existenčního a životního minima, které v době uzavření smlouvy činily 2 490 Kč. Žalobkyně však neuvedla, z jakého důvodu vybrala právě město Kyjov, když žalovaná v čestném prohlášení uvedla, že bydlí v obci [ulice], [obec]. Dále žalobkyně doložila výpočet, na základě kterého dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna splácet daný úvěr. Od příjmů ve výši 17 000 Kč odečetla částku životního a existenčního minima ve výši 3 860 Kč a normativních nákladů bydlení ve výši 5 653 Kč. Při určení výše normativních nákladů na bydlení žalobkyně vycházela z průměrných výdajů obyvatelstva v roce 2016, přičemž ale předmětná smlouva byla uzavřena v roce 2021. 7. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaná úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 8. V posuzované věci bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou ohledně jejích příjmů, výdajů a jiných závazků, z lustrace v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, z jedné výplatní pásky a z výše normativních nákladů bydlení a existenčního a životního minima. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětnou zápůjčku splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Nedostačující je i zhodnocení výše příjmů žalované pouze z jedné výplatní pásky, kdy žalobkyně ani nezkoumala, že předmětný pracovní závazek trvá (např. doložením pracovní smlouvy). Výdajovou stránku žalobkyně také nezkoumala řádně, neboť tvrdila, že vycházela pouze z informací od žalované, kdy výdaje měly činit 6 500 Kč, přičemž žalovaná uvedla v čestném prohlášení částku 4 000 Kč, k těmto tvrzením však žalobkyně nedoložila ničeho, tedy nevysvětlila, jak k celkové výši výdajů žalované dospěla, ani na základě jakých důkazů. Navíc v rámci uvedeného výpočtu žalobkyně uvedla, že vycházela z částky normativních nákladů bydlení za