19 C 294/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 6 999 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 25,31 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 999 Kč od 21. 7. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou prostřednictvím svých webových stránek www. [webová adresa] a podpisového SMS kódu dne 3. 11. 2020 uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě níž jí byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, peněžní prostředky byly žalované zaslány na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 3. 11. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splatit spolu s poplatkem ve výši 165 Kč, spolu s poplatkem za expresní výplatu ve výši 199 Kč (jednorázový poplatek) a spolu s poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč (měsíční poplatek), a to do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná si splatnost úvěru o 30 dní dvakrát prodloužila, za což jí byl účtován poplatek ve výši 495 Kč, splatnost dluhu po prodloužení nastala dne 4. 2. 2021. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, účtovala jí žalobkyně účelně vynaložené náklady v celkové výši 200 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, neučinila tak ani na základě předžalobní výzvy k plnění. Žalovaná částka ve výši 6 999 Kč sestává z nesplacené jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 165 Kč, poplatku za expres platbu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 989 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a ze smluvních pokut ve výši 150 Kč. 3. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením předmětné smlouvy prověřována prostřednictvím zkoumání, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry, dále využila tzv. credit scoring. Žalobkyně rovněž provedla kontrolu klienta v externích úvěrových registrech [příjmení] a NRKI. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný úvěr splácet. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Podle § 115a o. s. ř., není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 3. 11. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 2000048037, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s dalšími poplatky dle smlouvy žalobkyni vrátit do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 % z jistiny úvěru a dále účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání (prokázáno citovanou smlouvou). Žalované byl úvěr ve výši 5 000 Kč poskytnut dne 3. 11. 2020, a to převodem na její účet. Žalovaná na dlužnou jistinu uhradila pouze částku 1 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, opisem výpisu proplacení smlouvy). Žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami (v důsledku prodlení žalované se splacením dvou a více splátek, event. s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce) přistoupila k zesplatnění celého úvěru a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky (prokázáno úvěrovými podmínkami žalobkyně a předžalobní výzvou k plnění ze dne 4. 6. 2021 a podacím archem). Žalovaná přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně na dlužnou částku sestávající z jistiny ve výši 4 999 Kč, poplatků za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 989 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a ze smluvních pokut ve výši 150 Kč uhradila jen částku 2 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvou k plnění a podacím archem). 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud z předložených důkazů nezjistil, že by žalobkyně úvěruschopnost prověřovala. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti o příjmové a výdajové stránce žalovaného (např. jaké jsou jeho měsíční příjmy a výdaje, zda je zaměstnaný apod.), ani nepředložila žádný důkaz. 8. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 9. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z tzv. credit scoring, a že provedla kontrolu klienta v externích úvěrových registrech SOLUS a NRKI. Z listinných důkazů však soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem. Žalobkyně neuvedla žádné informace o osobních poměrech žalované ani o příjmech či výdajích žalované. Pokud žalobkyně vůbec nezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, nemohla získat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. 10. Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Navíc ust. § 78 po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.