7 C 232/2021-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 28. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 194 Kč s příslušenstvím. 2. Požadavek na zaplacení uvedené žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný neuhradil úvěr, který mu poskytla společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 5. 5. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou kapitalizované úroky ve výši 1 600 Kč (sazba 19,31 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Při podpisu smlouvy si žalovaný zvolil i doplňkovou službu životního pojištění, na níž byl povinen uhradit poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku včetně poplatku za životní pojištění se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 244 Kč počínaje dnem 12. 5. 2018 a konče dnem 29. 6. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 446 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 331,34 Kč na úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy, ve výši 106,66 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek a ve výši 8 Kč na poplatek za životní pojištění. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná částka ve výši 14 194 Kč se skládá z dlužné jistiny 6 000 Kč, dlužného úroku kapitalizovaného za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 268,66 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 093,34 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 232 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 2 428,77 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 226,33 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z dlužné jistiny 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 6 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 5. 5. 2018 a zařazení zákazníka do pojistného programu vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému téhož dne úvěr 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 14 640 Kč, která byla v částce 8 000 Kč jistinou, v částce 1 600 Kč kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy, v částce 1 600 Kč administrativním poplatkem, v částce 3 200 Kč odměnou za hotovostní inkaso splátek a v částce 240 Kč poplatkem za pojištění CreditLife. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 244 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že obnos 8 000 Kč převzal v hotovosti. 6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný před sjednáním úvěrové smlouvy ke svým poměrům uvedl, že bydlí v nájmu, u současného zaměstnavatele pracuje od ledna 2018, jeho měsíční příjem činí 8 754 Kč, měsíční výdaje pak 7 000 Kč, z toho na bydlení vynakládá 2 000 Kč. 7. Z výplatního listu žalovaného soud ověřil měsíční příjem žalovaného za měsíc leden 2018 ve výši 8 754 Kč. Z částečné smlouvy o provedení práce ze dne 1. 1. 2018 soud ověřil, že žalovaný byl zaměstnán ode dne 1. 1. 2018. 8. Z částek životního a existenčního minima soud zjistil, že životní minimum za měsíc činilo 3 860 Kč a existenční minimum za měsíc činilo 2 490 Kč. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 a její přílohy soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 11. Z výzvy k plnění ze dne 21. 4. 2021 a podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této. 12. Žalovaný nerozporoval tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně, že na svůj dluh uhradil pouze částku 446 Kč. 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 14. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 5. 5. 2018, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 640 Kč, tvořenou jistinou 8 000 Kč, úrokem ve výši 1 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a poplatkem za pojištění CreditLife ve výši 240 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 244 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného sice ověřila jeho měsíční příjem, ale nikterak neověřila jeho výdaje, zejména výdaje na bydlení v nepřiměřeně uvedené nízké výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný dle jeho tvrzení bydlel v nájmu. Pokud by soud vycházel pouze z ověřeného příjmu žalovaného (8 754 Kč) při zohlednění běžných výdajů na živobytí a bydlení, neměl by žalovaný na splácení poskytnutého úvěru. 15. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>16. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v a jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>18. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>19. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>23. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>24. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>25. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>26. Dle ust. § 1879 o. z.,