13 C 287/2021-134 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 4. 2021 domáhá zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným úrokem. 2. V žalobě žalobkyně tvrdí následující: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřeli dne 3. 6. 2005 smlouvu o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit věřitelce souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč, celkem se tedy zavázal zaplatit částku ve výši 19 968 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, uhradil celkem pouze 7 150 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a [právnická osoba] S. á. r. l., došlo k postoupení pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018, uzavřené mezi [právnická osoba] S. á. r. l. a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaný nevyjádřil, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 6. [právnická osoba] a žalovaný jako zákazník podepsali dne 3. 6. 2005 smlouvu o půjčce, na základě které společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný hotovost v uvedené výši převzal, což potvrdil podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 12 000 Kč a dále souhrnný poplatek v částce 7 968 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 19 968 Kč, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 384 Kč. Ve smlouvě o půjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce (prokázáno smlouvou o půjčce). V čl. 8 smluvních podmínek je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka (prokázáno smluvními podmínkami smlouvy o půjčce). Dne 19. 6. 2015 uzavřely společnost [právnická osoba] jako postupitel a [právnická osoba] S. á. r. l jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek. Dne 24. 8. 2018 uzavřely [právnická osoba] S. á. r. l jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek. V příloze smluv je mezi postupovanými pohledávkami uvedena pohledávka za žalovaným (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávky a přílohou). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2018 a podacím archem ze dne 14. 9. 2018). Žalovaný byl předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2021 vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2021 a podacím archem ze dne 14. 4. 2021), nic však neuhradil (žalovaný v řízení neprokázal a netvrdil, že by uhradil víc, než uvedla žalobkyně). 7. Po právní stránce soud posoudil zkoumaný vztah podle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen obč. zák. (při aplikaci ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., „nového“ občanského zákoníku, dále jen„ o. z.“). 8. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 39 a 41 obč. zák. platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 10. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 11. Podle § 524 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“, věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Podle § 526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli. 12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi stranami byla platně uzavřena smlouva o půjčce ve výši 12 000 Kč (srov. § 657 a 658 obč. zák.). 13. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník věřiteli vrátí předmět půjčky ve výši 12 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč. Tento pojem není ve smlouvě ani smluvních podmínkách nijak blíže definován. Není jasné, za co je tento poplatek sjednáván, co konkrétně představuje, co je v něm obsaženo a za co je tedy hrazen. Pokud ve smlouvě mající formu adhezní smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje obdobné půjčky opakovaně za účelem vytváření zisku a pokud ve smlouvě není sjednána žádná jiná odměna nežli uvedený souhrnný poplatek, nelze toto ujednání hodnotit jinak, než jako ujednání o pevném úroku ve smyslu odměny za poskytnutou půjčku. Takové jednání vůči spotřebiteli však nemůže obstát vážení kritériem dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zák.), a to nejen co do způsobu ujednání, ale i co do výše požadované ceny peněz. Jde tak o neplatný úkon podle § 39 obč. zák. - viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 22Co 215/2015 a 27Co 219/2015, nejnověji např. 30Co 216/2017, 30Co 217/07, 30Co 218/2017. 14. Při sjednávání úroků z peněžité půjčky jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřené úroky. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, přičemž v případech, které mají pro věřitele výrazně vyšší míru rizikovosti, např. je-li dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, kvůli které nedosáhne na bankovní půjčku nebo úvěr, nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, či jeho usnesení ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014). Ujednání o úroku je tak v daném případě absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Obč. zák. moderaci nepřiměřené výše sjednaného úroku z půjčky neupravoval, nelze proto dospět k závěru o neplatnosti jen té části ujednání o úroku z půjčky, která přiměřený úrok přesahuje (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, či závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3562/2013, o tom, že absenci zákonné úpravy moderace nelze aplikací ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nahrazovat). 15. Souhrnný poplatek tedy nebyl platně sjednán. Platbu ve výši 7 150 Kč, kterou žalovaný uhradil, je proto třeba považovat za určenou na splacení jistiny (shodně rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 30 Co 216/2017). Žalovaný tak na jistině dluží částku 4 850 Kč (12 000 – 7 150). 16. Žalovanému bylo věřitelkami řádně oznámeno dvojí postoupení pohledávky (§ 526 a § 524 odst. 1 obč. zák.), žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobkyni. 17. Co do částky 4 850 Kč (dosud nesplacená jistina) proto soud žalobě vyhověl, co do částky 7 150 Kč soud žalobu zamítl. 18. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák., § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.), avšak pouze z dlužné částky ve výši 4 850 Kč. 19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak