14 C 20/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 9 480 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla následující: Žalovaná uzavřela prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 19. 7. 2019 smlouvu o úvěru. Na podkladě uzavřené smlouvy byly žalované společností [právnická osoba], bezhotovostně převedeny finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 7. 8. 2019. Žalovaná však svůj závazek nedodržela, jelikož úvěr řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně postoupil na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 13. 4. 2021. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 480 Kč a též úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Žalovaná na úhradu svého dluhu neuhradila ničeho ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne 13. 4. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena do vlastních rukou prostřednictvím datové schránky. 3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. Žalovaná jako úvěrovaná uzavřela dne 19. 7. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] když dokončila tvorbu svého osobního profilu na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Dokončením tvorby svého osobního profilu žalovaná zároveň odeslala žádost o poskytnutí úvěru právnímu předchůdci žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně se ve smlouvě zavázal poskytnout žalované označené ve smlouvě jménem a příjmením, adresou, rodným číslem, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, e-mailem a číslem bankovního účtu bezúčelový úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně uhradit do 7. 8. 2019 jistinu ve výši 8 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 480 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 19. 7. 2019 na bankovní účet č. [bankovní účet] uvedený žalovanou ve smlouvě částku 8 000 Kč (prokázáno potvrzením o odeslání finančních prostředků ze dne 19. 7. 2019). Žalovaná peněžní prostředky neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámil dopisem ze dne 13. 4. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021 a podacím lístkem z téhož dne). K zaplacení vzniklého dluhu byla žalovaná naposledy vyzvána zástupcem žalobkyně výzvou před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021, odeslanou podle podacího lístku téhož dne (prokázáno výzvou k plnění ze dne 13. 4. 2021 a podacím lístkem z téhož dne). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a ani ničeho nezaplatila. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 7. Žalovaná uzavřela dne 19. 7. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná na dlužnou částku ničeho nezaplatila. 8. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení: 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon [číslo]“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 zákona [číslo] poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona [číslo] poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 16. Mezi žalovanou a původní věřitelkou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o. z.) prostřednictvím elektronických prostředků (§ 561 odst. 1 o. z., § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a § 562 odst. 1 o. z.). Soud se zabýval otázkou, zda byla smlouva uzavřena platně, s ohledem na to, zda původní věřitelka před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 zákona [číslo]). Soud dospěl k závěru, že tuto otázku musí posuzovat z úřední povinnosti, bez ohledu na to, zda žalovaná uplatnila námitku neplatnosti smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie – druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [právnická osoba] proti [anonymizována dvě slova] [číslo]). 17. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované k výzvě soudu pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází, konkrétně do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a provedla lustraci v databázi [příjmení], NRKI a BRKI. Uvedené však žalobkyně nijak nedoložila. 18. Žalobkyní tvrzené zkoumání úvěruschopnosti nelze bez dalšího považovat za dostatečné, když právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala a neověřovala příjmy a výdaje žalované. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná uzavřením smlouvy o úvěru dala souhlas s články obchodních podmínek, podle kterých má pravidelný příjem a je schopna zápůjčku splatit. Zkoumat a ověřovat úvěruschopnost má věřitel, této povinnosti se nemůže zprostit pouhou akceptací vágních prohlášení dlužníka. 19. Soud vzhledem k výše uvedenému uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., žalovaná je proto povinna uhradit pouze částku 8 000 Kč, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy. 20. Žalované bylo původní věřitelkou řádně oznámeno postoupení pohledávky (1882 odst. 1 o. z.), žalovaná je tedy povinna plnit svůj dluh žalobkyni (§ 1879 o. z.). 21. Vzhledem k uvedenému soud rozhodl, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč. V ostatních nárocích soud návrh žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru zamítl. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.,