14 C 26/2022-22 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 12. 2021 domáhá zaplacení částky 18 327,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 975,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 816,92 Kč, smluvního úroku ve výši 27 % ročně z částky 18 327,10 Kč ode dne 27. 7. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 327,10 Kč ode dne 27. 7. 2021 do zaplacení. V žalobě tvrdí následující: Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřely dne 1. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli celkem částku ve výši 51 971 Kč (28 000 Kč a 23 971 Kč) v 60 pravidelných týdenních splátkách po 867 Kč, s tím, že poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2017. [příjmení] 23 971 Kč představuje součet kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 956 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 975 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 040 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 22 570 Kč, po postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem částku 12 975 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, uzavřené mezi původní věřitelkou [právnická osoba] a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena na adresu trvalého pobytu. 3. K výzvě soudu, nechť uvede, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání, se žalovaná nevyjádřila, proto má soud za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s uvedeným postupem vyjádřila souhlas již v žalobě. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o. s. ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo. V řízení byl prokázán následující skutkový stav: 5. [právnická osoba] a žalovaná podepsaly dne 1. 8. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které společnost [právnická osoba] žalované poskytla částku ve výši 28 000 Kč. Žalovaná hotovost v uvedené výši převzala, což potvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník se zavazuje vrátit věřitelce jistinu 28 000 Kč a dále poplatek 23 971 Kč, který se skládá z úroku 4 956 Kč, z„ administrativní činnosti“ 6 975 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 040 Kč, tj. zavazuje se vrátit celkovou dlužnou částku 51 971 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 867 Kč (poslední splátka ve výši 818 Kč), přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 9. 2017. Ve smlouvě o zápůjčce je dále uvedeno, že její součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce, uvedené na zadní straně (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 1. 8. 2016). Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má společnost [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Ve smlouvě o zápůjčce je uvedeno, že výše výpůjční úrokové sazby činí 27 % ročně, a že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (prokázáno smlouvou o zápůjčce). Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila na dlužnou částku celkem 22 570 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne 27. 1. 2020). Dopisem ze dne 20. 1. 2020 společnost [právnická osoba] žalované oznámila, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020). Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila celkem 12 975 Kč, a to splátky ve výši 865 Kč dne 27. 1. 2020, 25. 2. 2020, 27. 3. 2020, 28. 4. 2020, 26. 5. 2020, 25. 6. 2020, 27. 7. 2020, 25. 8. 2020, 29. 10. 2020, 25. 11. 2020, 28. 12. 2020, 27. 4. 2021, 26. 5. 2021, 28. 6. 2021 a 26. 7. 2021. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k plnění ze dne 9. 11. 2021 a podacím lístkem ze dne 10. 11. 2021), poté již žalovaná neuhradila ničeho (žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by na dluh hradila více). 6. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, která uvedla, že pobírá invalidní důchod ve výši 7 390 Kč měsíčně, příjmy jejího přítele činí 12 399 Kč. Dále uvedla, že hradí nájem ve výši 4 600 Kč měsíčně, poplatky za telefon ve výši 200 Kč měsíčně, interní splátky půjčky ve výši 2 452 Kč měsíčně a dále má výdaje na domácnost ve výši 4420 Kč měsíčně. Žalovaná doložila 3 výměry důchodu za měsíce květen, červen a červenec 2016, 3 doklady o platbě SIPO za měsíc květen, červen a červenec 2016 a nájemní smlouvu na dobu neurčitou. 7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle rozsudku SD EU ve věci [anonymizováno] C [číslo]:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel poža