19 C 16/2022-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 36 464 Kč spolu s úrokem z prodlení s tím, že uzavřela se žalovanou 12. 1. 2021 distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč a žalovaná se je zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně však ve výši 300 Kč O výši splátky byla žalovaná vždy informována měsíčním výpisem. Současně se žalovaná zavázala k úhradě poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, který celkem činí 4 000 Kč, a úroku ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, který celkem činí 12 101 Kč. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky bezhotovostně na bankovní účet [číslo] [bankovní účet]. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky včas a řádně nevrátila, za prodlení s úhradou dluhu byly účtovány náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, celkem tedy částka 363 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku 36 464 Kč neuhradila, stal se dluh žalované splatný v celém rozsahu a od 1. 5. 2021 je v prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 9. 9. 2021. 2. Úvěruschopnost žalované zkoumala žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě lustrace v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Následně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný úvěr splácet. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 12. 1. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částkou ve výši 300 Kč. Žalovaná byla za čerpání peněžních prostředků povinna zaplatit poplatek ve výši 4 000 Kč odpovídající 20 % z čerpané částky. Žalovaná byla dále povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, tedy celkem částku 12 101 Kč. Z bodu 6.6 smlouvy ověřil soud oprávnění žalobkyně účtovat žalované poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každý kalendářní měsíc prodlení se zaplacením jejího dluhu. Celkem žalobkyně vyčíslila tento poplatek v částce 363 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a poplatek za účelně vynaložené náklady se na konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny. O výši měsíční splátky a splatnosti byla žalovaná vždy informována měsíčním výpisem (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru). Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu žalované). Peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč žalobkyně žalované poskytla na její bankovní účet č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že dlužnou částku žalovaná neuhradila a dluží žalobkyni na jistině 20 000 Kč, stal se v souladu s bodem 6.5 smlouvy pro prodlení žalované delším než 2 měsíce úvěr zcela splatný bez dalšího (prokázáno výpisy z revolvingového úvěru a výpisem z účtu žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 20. 10. 2021 (prokázáno výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou a podacím lístkem). Příjmy žalované ve výši 30 338 Kč ověřila žalobkyně z výplatní pásky žalované za dne 5. 1. 2021 za prosinec 2020 (prokázáno citovanou výplatní páskou). 5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 12. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnost