19 C 252/2022-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 341,95 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 213,2 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 298,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 341,95 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 915,51 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 22. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 8 592 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 22. 8. 2021. Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 1 splátku ve výši 1 328 Kč, která byla započtena na jistinu (658,05 Kč) a na smluvně sjednané příslušenství (669,95 Kč). Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení částky ve výši 17 264 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 25 472,70 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 9 341,95 Kč, dlužným úrokem v částce 837,71 Kč, dlužným poplatkem v částce 4 550 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 862,91 Kč a inkasním poplatkem v částce 1 671,43 Kč. Dále tato částka sestává ze sankčního poplatku ve výši 1 500 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 060,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 648,67 Kč a smluvní pokuty vše výši 4 500 Kč, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje, resp. neuplatňuje v téže výši. Žalovaný ani přes předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 2. 5. 2022 na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho dalšího neuhradil. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace byly zaneseny v Žádosti o úvěr, v rámci níž žalovaný uvedl údaje o jeho finanční situaci, údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů a výdajů, a požadovanou výši úvěru. Současně žalovaný předložil listiny a doklady k posouzení jeho úvěruschopnosti. Správnost údajů stvrdil žalovaný vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě žádosti žalovaného o úvěr ze dne 22. 6. 2020 se žalovaným uzavřela dne 22. 6. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 8 592 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně přílohy [číslo] k této smlouvě, žádostí o úvěr a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy k této smlouvě, potvrzením o provedení transakce a dohodou o úplatě za postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 a podacím archem). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dlužné částky (prokázáno předáním do advokátní kanceláře ze dne 2. 3. 2022 a upomínkou ze dne 1. 2. 2022). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě těchto výzev. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 5. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 5. 2022 a podacím archem). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z Žádosti o úvěr ze dne 22. 6. 2020 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této kartě zaznamenáno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] a jeho měsíční příjem činí 43 750 Kč. Jeho výdaje byly uvedeny celkovou částkou 10 860 Kč (1 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč a dopravu, jídlo a osobní náklady a 6 000 Kč na měsíční splátky stávajících půjček. Tyto skutečnosti měly být právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny, konkrétně měsíční příjem měl být ověřen z potvrzení od zaměstnavatele. U aktuálního zaměstnání absentuje údaj, jakým způsobem bylo ověřeno. V Žádosti o úvěr absentuje též vyplnění informací o rodinném stavu, počtu vyživovaných dětí a bydlení. 8. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, doklady ani listiny, které měly ověřovat informace uvedené žalovaným v Žádosti o úvěr, ani jinak neosvědčila posouzení jejich pravosti. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezjišťovala důležité proměnné výdajové stránky žalovaného (zda bydlí v nájmu, u rodičů či ve vlastním bydlení, zda má vyživovací povinnost apod.). Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 9. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov.