19 C 334/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 360 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedeného se domáhala z titulu neuhrazené půjčky ze smlouvy o půjčce č. 278659517 (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaný uzavřel dne 23. 5. 2006 se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně). 2. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s částkou 2 410 Kč, která představuje souhrnný poplatek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 26 týdenních splátkách po 285 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 21. 11. 2006. Svou povinnost však žalovaný nesplnil, když půjčku do uvedeného data řádně a včas nevrátil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit též zákonné úroky z prodlení. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 5 050 Kč, zbylou část dlužné částky neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce právní předchůdkyně žalobkyně. Dne 18. 12. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Pohledávka na žalobkyni byla postoupena s účinností ke dni 5. 1. 2021. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem. Ke dni postoupení pohledávky tak činila výše pohledávky bez příslušenství částku 2 360 Kč (dlužná jistina ve výši 1 592,44 Kč a souhrnný poplatek ve výši 767,56 Kč). 3. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 6. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 19. 5. 2006 smlouvu o půjčce č. 278659517, jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce a na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 410 Kč, celkem tedy částku 7 410 Kč, v 26 týdenních splátkách po 285 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy (prokázáno citovanou smlouvou o půjčce a citovanými smluvními podmínkami). Z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku v celkové výši 5 050 Kč. Tuto skutečnost žalovaný nerozporoval, soud má proto za prokázané, že žalovaný skutečně uhradil pouze částku 5 050 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou č. 1 k této smlouvě). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021, v němž byl zároveň žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, která k datu postoupení činila 2 360 Kč bez příslušenství (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky a podacím lístkem). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě této výzvy. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal předžalobní upomínku a vyzval ho k úhradě dlužné částky nejpozději do 13. 8. 2021 (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2021 a podacím lístkem). 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Dle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2014. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3 citovaného ustanovení). 9. Pro právní posouzení této věci – s výjimkou postoupení pohledávky – jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). 10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 11. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 12. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. 13. Podle § 3 odst. 1 o.z. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 14. Dle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. 15. Podle § 1879 obč. zák. č. 89/2012 Sb. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá dle § 1880 odst. 1 tohoto zákoníku postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná (§ 1882 odst. 1 citovaného zákoníku). 16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému půjčku skutečně poskytla, žalovaný svůj závazek co do vrácení jistiny ve výši 1 592,44 Kč nesplnil. 17. Nárok na souhrnný poplatek, požadovaný ve smlouvě ve výši 2 410 Kč soud zamítl s tím, že v případě tohoto poplatku se ve skutečnosti jedná o úrok jako odměnu za užívání jistiny. Žádný jiný úrok totiž dohodnut nebyl. Za těchto okolností se musel soud z moci úřední zabývat tím, zda úrok není pro rozpor s dobrými mravy neplatný podle § 39 o.z. Soud v posuzované věci uzavřel, že poplatek ve výši 2 410 Kč, který je vlastně úrokem ve smyslu § 658 odst. 1 o.z., neboť představuje úplatu za užívání půjčené jistiny, je v daném případě ujednáním, které je pro rozpor s § 39 o.z. absolutně neplatné. V daném případě totiž úplata za poskytnutí půjčky převyšuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Na závěru o neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy nemůže změnit nic ani skutečnost, že žalovaný smlouvu takto podepsal (k tomu srovnej nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 199/11). Žalovaný pak uhradil na svůj dluh celkem částku 5 050 Kč a tím částečně zaplatil i poplatek za uzavření smlouvy (v částce 1 642,44 Kč). 18. Soud proto žalobu co do nesplacené částky souhrnného poplatku (767,56 Kč) zamítl a o jistině rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Co se týče zamítavého výroku II., soud v tomto rozsahu žalobu zamítl, a to s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 30. 11. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobkyní zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 obč. zák. č. 89/2012 Sb. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 1. 12. 2021, do zaplacení. 19. O lh