19 C 338/2021-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30. 8. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 14 539,64 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 20. 1. 2016 (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku a sazebník poplatků. Na základě smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou bankovní účet č. [bankovní účet] a poskytovat jí další bankovní služby. Žalovaná se zavázala za vedení účtu platit poplatek a udržovat na účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku. Dále se právní předchůdkyně zavázala žalované poskytnout kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnila žalované přečerpat peněžní prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, který byl sjednán v Dispozicích ve smlouvě. Žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období a nepřekročit povolený limit. Žalovaná však výši úvěrového limitu překročila, proto právní předchůdkyně převedla dne 2. 9. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 13 739,64 Kč na nově zřízený účet č. [bankovní účet]. Žalované současně oznámila výši i počet pravidelných splátek, které měla žalovaná splácet. Žalovaná však dlužnou částku nesplatila, proto dne 6. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 13 739,64 Kč, dále žalobkyně požaduje úhradu smluvních poplatků ve výši 800 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 210,72 Kč od 28. 1. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 739,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 13 739,64 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované vést běžný účet a poskytovat další bankovní služby. Současně se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu do výše povoleného limitu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období na běžném účtu. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit. Součástí smlouvy byla Dispozice ze dne 20. 1. 2016, v rámci které byly stanoveny podrobné podmínky pro čerpání [anonymizováno]. Výše povoleného limitu byla stanovena na 10 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem byl stanoven na 50 % povoleného limitu, úroková sazba činila 21,99 % ročně. Dále v Dispozici a Sazebníku poplatků byly sjednány další poplatky (prokázáno citovanou Dispozicí a Sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 5. 5. 2015). Žalovaná úvěr čerpala ve výši 13 739,64 Kč, ale nedodržela své závazky, když překročila sjednanou výši úvěrového limitu (prokázáno výpisem z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021), proto právní předchůdkyně žalobkyně ukončila poskytování [anonymizováno], za což žalované účtovala poplatek ve výši 200 Kč, a vyzvala žalovanou k úhradě debetního zůstatku v 8 měsíčních splátkách 1 717,45 Kč, přičemž první splátka byla splatná 2. 10. 2019 (prokázáno dopisem ze dne 3. 9. 2019 a 11. 8. 2019). Žalovaná svůj dluh neuhradila, proto dne 6. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně dluh ve výši 13 739,64 Kč zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě do 22. 1. 2020 (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne 8. 1. 2020). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek). Žalovaná byla o postoupení pohledávky řádně vyrozuměna dopisem ze dne 2. 2. 2021 (prokázáno citovaným oznámením o postoupení pohledávky a podacím archem). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy zaslané právním zástupcem žalobkyně (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 23. 2. 2021 a podacím archem). 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost vůbec nezkoumala, v žalobě neuvedla ničeho, ani nedoložila žádný důkaz. 7. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně soudu nepředložila jediný důkaz, ani netvrdila, že by před poskytnutím úvěru jakkoli zkoumala majetkovou situaci žalované. Soud nemá za prokázaní, že by před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně analyzovala příjmy a výdaje žalované, jak vyžaduje z. s. ú. K tomu je třeba uvést, že poskytování úvěrů bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i povinnost prověření (požadavku na doložení) tvrzení o příjmech a výdajích spotřebitele, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). 8. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. 9. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 13 739,64 Kč, kterou jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila, soud dospěl k závěru, že se žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla právní předchůdkyni žalobkyně, potažmo žalobkyni na jistině splacena, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, a to s ohledem na nedostatečně prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, jak je uvedeno výše. Co se týče zákonného úroku z prodlení z částky 13 739,64 Kč ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalované (dne 20. 9. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud