19 C 360/2021-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 2. 10. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 73 470,06 Kč (dlužná jistina úvěru) a kapitalizovaného úroku z úvěru částkou 7 043,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení částkou 1 616,91 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 71 543,09 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 71 543,09 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřel dne 30. 1. 2019 smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 15,90 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, banka předmětný úvěr zesplatnila ke dni 29. 3. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Banka postoupila pohledávku za žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně ([právnická osoba] a.s.). Žalobkyně následně nabyla pohledávku za žalovaným od jejího právního předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 7. 5. 2021. 3. Žalovaný je státním občanem Bulharské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce [číslo] ze dne 29. 1. 2019, akceptace návrhu smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 30. 1. 2019 a z dokumentu o údajích klienta má soud za prokázané, že mezi bankou ([právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky bance vrátit společně s úrokem ve výši 15,90 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 2 948 Kč. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o svých poměrech uvedl, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnán od července 2018, jeho měsíční příjem činí 23 022 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost, ani nesplácí jiný úvěr. 6. Všeobecné obchodní podmínky a Produktové podmínky banky obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Ceník banky stanovil ceny za služby spojené s úvěrem. 7. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu soud zjistil, že banka poskytla dne 30. 1. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, na jistině zůstal bance dlužen 73 470,06 Kč. 8. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 29. 03. 2021 včetně podacího archu ze dne 30. 3. 2021 žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků banka závazek žalovaného ze smlouvy o rychlé půjčce zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky. 9. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 4. 2021 a dne 7. 5. 2021 a oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 26. 5. 2021 a 12. 5. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 6. 2021 a 24. 5. 2021 žalobkyně doložila, že banka a následně právní předchůdce žalobkyně na ní postoupila svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o rychlé půjčce. 10. Předžalobními výzvami k úhradě ze dne 29. 6. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že banka žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 11. Soud se zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi bankou a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 12. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neuvedla žádná tvrzení, ani neoznačila žádné důkazní prostředky. Z žaloby zaslané žalobkyní soudu nevyplývá, že by banka jakkoli zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud měl v úmyslu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o nedostatečném vylíčení rozhodných skutečností a neoznačení potřebných důkazů, žalobkyně se však na ústní jednání nedostavila a vystavila se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Pokud se žalobkyně rozhodla jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavila riziku, že nebude moci být poučena. Povinnosti tvrzení a důkazní si musí být žalobkyně vědoma zvláště za situace, je-li zastoupena advokátem. Pouze pro úplnost soud uvádí, že poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Předestřená situace nastala i v posuzovaném případě, neboť soud o věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i jejího zástupce. 13. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by banka před uzavřením předmětné smlouvy o rychlé půjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by banka dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a § 78 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. 14. Jelikož však bylo prokázáno, že banka žalovanému poskytla částku 100 000 Kč, kterou jí žalovaný co do částky 73 470,06 Kč nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor banky, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla bance, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 73 470,06 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 71 543,09 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2723/2020). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému, a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 23. 12. 2021, do zaplacení. 15. Dle ust. § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé