19 C 8/2023-17 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 434 Kč s příslušenstvím, jak vyplývá z výroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Současně požadovala i uhrazení částky 1 681,76 Kč představující smluvní pokutu. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 28. 8. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 26. 12. 2021. 2. Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné částky a současně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. 3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6. 6. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 39 185,18 Kč z toho na jistině dluhu 14 752,24 Kč. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím 4. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace byly zaneseny v Žádosti o úvěr, v rámci níž žalovaný uvedl údaje o její finanční situaci, údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů a výdajů, a požadovanou výši úvěru. Současně žalovaný předložil listiny a doklady k posouzení jeho úvěruschopnosti. Správnost údajů stvrdil žalovaný vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 7. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 26. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěru ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení 8. úvěru a inkasní poplatek., v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 26. 12. 2021 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádostí o úvěr). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou – seznamem pohledávek v listinné podobě, dodatkem k rámcové smlouvě o postupování pohledávek a potvrzením o provedení transakce). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2022, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 a podacím archem ze dne 23. 6. 2022). Následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 8. 7. 2022). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě těchto výzev. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 10. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 a podacím archem ze dne 5. 10. 2022). 9. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 10. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z Žádosti o úvěr ze dne 26. 10. 2020 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této žádosti zaznamenáno, že žalovaný ve [právnická osoba] s.r.o. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena, pracovní smlouvou. Čistý příjem z tohoto zaměstnání měl činit 27 173 Kč, což mělo být ověřeno výplatní páskou (není konkretizováno množství ani období). Měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 14 476 Kč, kdy představovaly náklady na bydlení a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady a ve výši 2 656 Kč šlo o splátky dosavadních půjček). Použitelný příjem žalovaného tak měl představovat částku 12 427 Kč. Příjmy žalované měly být ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. K nákladům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Právní předchůdce žalobce žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, neuchoval. 11. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovanou v Žádosti o úvěru, byly úvěrujícím ověřeny tak, jak vyžaduje § 78 zák. č. 257/2016 Sb. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalované nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. 12. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 13. Nadto z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému bylo v době poskytnutí úvěru vedeno již několik exekučních řízení, tedy kdyby jej věřitel lustroval v rejstřících, do kterých bankovní i nebankovní subjekty ukládají informace o svých dlužnících, nemohl by hodnotit žalovaného jako úvěruschopného. 14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěr