7 C 110/2022-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 16. 12. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 15 296,22 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 21. 10. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 296,22 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit nejpozději do 21. 7. 2020. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2020. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou, která byla odeslána dne 1. 12. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 21. 10. 2019, standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč. Z platební informace soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila dne 10. 3. 2020 žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný ke dni 21. 7. 2020 dlužil právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 15 296,22 Kč skládající se z jistiny ve výši 10 000 Kč, zůstatku po poslední platbě ve výši 0,35 Kč, poplatku za výběr ve výši 1 250 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroků ve výši 3 795,87 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 12. 2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (viz. výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2021, podací lístek ze dne 1. 12. 2021). Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, před poskytnutím úvěru neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému skutečně poskytla (10 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (0 Kč). Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 12. 2021, která mu byla odeslána dne 1. 12. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (10 000 Kč) od 10. 12. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené ve výzvě k úhradě před podáním žaloby, když tato mu byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání právním zástupcem žalobkyně (6. 12. 2021). Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků z čerpání, soudu nezbylo než žalobu co do částky 5 296,22 Kč (zůstatek po poslední platbě ve výši 0,35 Kč, poplatek za výběr ve výši 1 250 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroky ve výši 3 795,87 Kč), zákonného úroku z prodlení z částky 15 296,22 Kč od 22. 7. 2020 do 9. 12. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 296,22 Kč od 10. 12. 2021 do zaplacení částečně zamítnout. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 3. 5. 2022 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, byla úspěšná ve sporu z 65,4 % a žalovaný z 34,6 %, tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 30,8 % Náklady žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 900 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč. Z částky 2 252 Kč činí 30,8 % částku 694 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak je uvedeno ve výroku II. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.