7 C 273/2022-26 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 4. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 9 253 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že uzavřela se žalovanou 27. 8. 2021 distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaná se je zavázala splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně však ve výši 300 Kč O výši splátky byla žalovaná vždy informována měsíčním výpisem. Současně se žalovaná zavázala k úhradě poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, který celkem činí 1 000 Kč, a úroku ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, který celkem činí 2 890 Kč. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky bezhotovostně na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky včas a řádně nevrátila, za prodlení s úhradou dluhu byly účtovány náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku 9 253 Kč neuhradila, stal se dluh žalované splatný v celém rozsahu a od 1. 12. 2021 je v prodlení. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 7. 2. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 27. 8. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částkou ve výši 300 Kč. Žalovaná byla za čerpání peněžních prostředků povinna zaplatit poplatek ve výši 1 000 Kč odpovídající 20 % z čerpané částky. Žalovaná byla dále povinna zaplatit žalobkyni úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, tedy celkem částku 2 890 Kč. Z bodu 6.6 smlouvy ověřil soud oprávnění žalobkyně účtovat žalované poplatek za účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč za každý kalendářní měsíc prodlení se zaplacením jejího dluhu. Celkem žalobkyně vyčíslila tento poplatek v částce 363 Kč. V souladu s bodem 6.2 smlouvy poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a poplatek za účelně vynaložené náklady se na konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny. O výši měsíční splátky a splatnosti byla žalovaná vždy informována měsíčním výpisem (prokázáno citovanou smlouvou o revolvingovém úvěru). Totožnost žalované byla ověřena z kopie občanského průkazu (prokázáno kopií občanského průkazu žalované). Peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč žalobkyně žalované poskytla na její bankovní účet č. [bankovní účet] (prokázáno potvrzením banky – [právnická osoba] a výpisem z účtu žalobkyně). Žalovaná neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužnou částku žalovaná neuhradila a dluží žalobkyni na jistině 5 000 Kč, stal se v souladu s bodem 6.5 smlouvy pro prodlení žalované delším než 2 měsíce úvěr zcela splatný bez dalšího (prokázáno výpisy z revolvingového úvěru a výpisem z účtu žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 15. 3. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou a podacím archem ze dne 8. 2. 2022). 5. Žalobkyně provedla před poskytnutím úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalované tak, že u žalované ověřila pouze příjem pocházející ze zaměstnání ve výši 24 619 Kč za měsíc květen 2021. Žalobkyně nijak neověřila výdaje žalované, ani netvrdila jejich výši. Příjem žalované za další měsíce, ani trvání pracovního poměru žalobkyně taktéž neověřila. 6. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. 7. Dle ust. § 2395 o. z, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 10. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. 11. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 15. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. 17. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 18. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V