7 C 305/2021-41 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne [datum] se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 30 452,04 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 29 741,12 Kč a poplatků ve výši 710, 92 Kč spolu s úrokem z úvěru kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 2 411,56 Kč a dále spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 29 741,12 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 741,12 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“), uzavřel dne [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] která je smlouvou o úvěru, a na základě které poskytla banka žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 23,99 % ročně a dalšími poplatky. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, banka předmětný úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Mezi bankou a [právnická osoba] a.s. byla dne [datum] uzavřena smlouva o postoupení pohledávek a následně dne [datum] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a. s. a žalobkyní. 3. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 4. Žalovaný se poté, co byl soudem vyzván ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, k výzvě soudu nevyjádřil, a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s ust. § 115a o. s. ř., a rozhodl bez nařízení jednání. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). 5. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti: 6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně s úrokem ve výši 23,99 % ročně a měsíčními poplatky za správu karty ve výši 50 Kč, a to ve 12 měsíčních splátkách po 2 500 Kč bez úroků (spolu s úroky byla měsíční částka splátky vždy jiná). Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o svých poměrech uvedl, že je ženatý, bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnán od září 2019 u společnosti [právnická osoba], jeho měsíční příjem činí 34 000 Kč, měsíční výdaje 6 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost ani nesplácí jiný úvěr. 8. Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Ceník stanovil ceny za služby spojené s úvěrem. 9. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, uhradil pouze celkovou částku ve výši 258,88 Kč. 10. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne [datum] žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků právní předchůdkyně žalobkyně závazek žalovaného z předmětné smlouvy zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 32 863,60 Kč. 11. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne [datum] a oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu žalobkyně doložila, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s., která následně převedla tuto pohledávku na žalobkyni. Postoupení pohledávky ze [právnická osoba] a.s. na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne [datum]. 12. Předžalobní výzvou k úhradě ze dne [datum] žalobkyně prokazuje, že právní zástupkyně žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky. 13. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil veškeré předložené důkazy dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, má soud za prokázaný následující skutkový stav: 14. Na základě uzavřené smlouvy o vydání kreditní karty STYLE [číslo] ze dne [datum] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil částku ve výši 258,88 Kč, tj. že žalovanému zbývá k úhradě částka ve výši 29 741,12 Kč. 15. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla přes [právnická osoba] a.s. postoupena byla dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 16. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně: <i>17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>20. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>21. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>24. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>25. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 27. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podlo