7 C 335/2022-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 20. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 228,9 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 6. 11. 2020 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([anonymizována tři slova], [IČO]) žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného, jenž byl spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem ve výši 1 540 Kč splatný dne 26. 11. 2020. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou byl žalovaný v prodlení. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 36 % ročně. Jelikož žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, byl povinen zaplatit žalobkyni vedle nesplacené jistiny úvěru (5 000 Kč) a poplatku za poskytnutí úvěru spolu s úrokem (1 540 Kč) i smluvní pokutu ve výši 228,9 Kč, smluvní úroky ve výši 3 840 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 449,79 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 15. 1. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 18. 1. 2022. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, ač byl žalobkyní k zaplacení vyzván. Žalobkyně současně po žalovaném požaduje úhradu částky ve výši 473 Kč, která představuje náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 2. Žalobkyně dále uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva byla nejprve zaslána žalovanému prostřednictvím e-mailu, autorizačním kódem zaslaným SMS zprávou poté žalovaný smlouvu potvrdil. Součástí smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] ze dne 6. 11. 2020, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z potvrzení o obdržení platby ze dne 6. 11. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 11. 2020 částku ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku ve výši 6 107,59 Kč představující úvěr (5 000 Kč), úrok (98,63 Kč) a poplatek za poskytnutí úvěru (1 008,96 Kč) vrátit do 20 dnů od odeslání finančních prostředků. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2022, z potvrzení o úplatě a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2022 a poštovního podacího archu ze dne 19. 1. 2022 má soud za prokázané, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 19. 1. 2022. 6. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky (výzva ze dne 1. 12. 2020, 6. 12. 2020, 16. 12. 2020, 26. 12. 2020, 4. 2. 2022 a 28. 2. 2022). Z výzvy před podáním žaloby ze dne 12. 4. 2022 a z poštovního podacího archu ze dne 14. 4. 2022 soud naznal, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně. 7. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78 zákona č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. Žalobkyně netvrdila, zda a jak byly zkoumané příjmy a výdaje žalovaného, ani nepředložila důkazy, ze kterých by bylo možné dojít k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nemohla získat reálnou představu o majetkové situaci žalovaného. 8. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (viz rozsudek Druhého senátu Soudního dvora Evropské unie, bod 34 a 46, ze dne 5. 3. 2020, ve věci sp. zn. C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]). 9. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 5 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (5 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (0 Kč). 10. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byla povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2022, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 19. 1. 2022, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (5 000 Kč) od 4. 2. 2022, tj. ode dne následujícího po uplynutí desetidenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně. 11. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do smluvní pokuty (228,9 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 449,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 840 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od 15. 1. 2022 do 3. 2. 2022 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč částečně zamítnout. 12. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 27. 9. 2022 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. 13. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., [anonymizována dvě slova] řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832). 14. Jelikož byli účastníci ve sporu úspěšní přibližně stejně, rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.