7 C 337/2021-54 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 28. 7. 2021 a doplněnou podáním ze dne 7. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 17 400 Kč s příslušenstvím. 2. Požadavek na zaplacení uvedené částky žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný neuhradil úvěr, který mu poskytla společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 12. 2018 (dále jen„ smlouva“). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem úrok ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje dnem 20. 12. 2018 a konče dnem 6. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku 4 200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla převedena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaná částka ve výši 17 400 Kč se skládá z dlužné jistiny 12 000 Kč a dlužných poplatků ve výši 5 400 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 2 174,08 Kč, úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 146,67 Kč, úroku ve výši 18,96 % ročně z dlužné jistiny 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně, žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho dalšího. 3. Doplněním žaloby ze dne 7. 3. 2022 žalobkyně k výzvě soudu ze dne 11. 2. 2022 č. j. 7 C 337/2021-36 k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky a pracovní smlouvy žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že majetkovou situaci žalovaného ověřila z informací a dokladů předložených žalovaným, provedla lustraci v databázích a insolvenčním rejstříku a následně vytvořila skóringový model, na základě čehož úvěr poskytla. 4. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 5. Žalovaný požádal o případnou možnost úhrady dluhu ve splátkách. 6. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně dokládala svou procesní subjektivitu. 8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 21 600 Kč, která byla v částce 12 000 Kč jistinou, v částce 2 400 Kč úrokem za dobu trvání smlouvy, v částce 2 400 Kč administrativním poplatkem a v částce 4 800 Kč odměnou za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že úvěr převzal v hotovosti. 9. Z karty zákazníka ze dne 13. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu určitou (do 31. 7. 2019), má jiný peněžitý závazek ve výši 25 000 Kč s výší měsíční splátky 1 200 Kč. Jako celkové měsíční příjmy uvedl žalovaný příjem ze zaměstnání ve výši 16 977 Kč, jako celkové měsíční výdaje uvedl částku 12 700 Kč, která se sestávala z výdajů žalovaného na bydlení ve výši 4 500 Kč, osobních výdajů ve výši 7 000 Kč a splátky úvěrů/zápůjček ve výši 1 200 Kč. Výše použitelného příjmu tak činila 4 277 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z výplatních pásek a pracovní smlouvy, tyto však žalobkyně nepředložila, uvedla, že kopie těchto dokumentů nemá k dispozici. 10. Z přehledu plateb žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 4 200 Kč, a to splátkou dne 20. 12. 2018 ve výši 1 600 Kč, splátkou dne 21. 1. 2019 ve výši 1 600 Kč a splátkou dne 23. 2. 2019 ve výši 1 000 Kč. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 22. 2. 2021 se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 13. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacího lístku ze dne 14. 5. 2021 vyplývá, že žalovaný byl k zaplacení žalované částky před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této. 14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 15. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovaný si při uzavření smlouvy převzal v hotovosti částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 21 600 Kč v 60 týdenních splátkách po 360 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutí úvěru kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného nikterak neověřila jeho výdaje, zejména výdaje na bydlení (žalovaný bydlel sám v nájmu, náklady ve výši 4 500 Kč se jeví jako nepřiměřené). Co se týče příjmů, žalobkyně sice tvrdila, že tyto posuzovala a ověřovala z výplatních pásek a pracovní smlouvy, žádné doklady však soudu k prokázání svých tvrzení nepředložila. 16. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. <i>17. Dle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v a jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>20. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>21. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnot