7 C 362/2021-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 15. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 7 742 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 28. 3. 2018 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalovanému úvěr ve výši 6 300 Kč splatný dne 15. 4. 2018. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni úvěr ve výši 6 300 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 442 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 1 442 Kč od 16. 4. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho, a to i přes výzvu k plnění odeslanou dne 16. 5. 2021. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Ze smlouvy o spotřebitelském o úvěru a z výpisu z účtu žalobkyně ze dne 28. 3. 2018 vyplývá, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 3. 2018 částku ve výši 6 300 Kč. Žalovaný se zavázal částku ve výši 7 742 Kč představující úvěr (6 300 Kč) a poplatek za poskytnutí úvěru (1 442 Kč) vrátit do 15. 4. 2018. Dále má soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patřil ke dni 28. 3. 2018, tj. ke dni, kdy na něj byly právní předchůdkyní žalobkyně připsány peněžní prostředky ve výši 6 300, žalovanému (viz. zpráva [právnická osoba]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021, podací lístek z téhož dne). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (viz. výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 5. 2021, podací lístek z téhož dne). Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, před poskytnutím úvěru neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. Pouhá lustrace veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI je nedostatečná, když neposkytuje bližší obrázek o skutečných příjmech i výdajích žalovaného. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané lhůtě (3 měsíce), a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 6 300 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (6 300 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (0 Kč). Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaný byl poprvé vyzván k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021, které mu bylo právní předchůdkyní žalobkyně odesláno dne 16. 5. 2021, uložil soud žalovanému uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (6 300 Kč) od 23. 5. 2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, když toto mu bylo doručeno třetí pracovní den po jeho odeslání právní předchůdkyní žalobkyně (19. 5. 2021). Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněného poplatku za poskytnutí úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do částky 1 442 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru), zákonného úroku z prodlení z částky 7 742 Kč od 16. 4. 2018 do 22. 5. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 1 442 Kč od 23. 5. 2021 do zaplacení částečně zamítnout. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne 20. 1. 2022 sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol., Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu ze 81 % a žalovaný z 19 %, tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 62 % Náklady žalobkyně, která se svého nároku domáhala formulářovou žalobou, představují soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 200 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 600 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Z částky 1 489 Kč činí 62 % částku 923 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak je uvedeno ve výroku III. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.