7 C 70/2022-79 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 1. 12. 2021 a doplněnou podáním ze dne 17. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 31 739 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 8. 2019 (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku 20 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 13 067 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 279 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 332 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 456 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 12 měsíčních splátkách po 2 756 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena dne 23. 8. 2020. Žalovaný neuhradil ničeho. 2. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, a to s účinností k 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaná částka ve výši 31 739 Kč se skládá z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11 739 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku v kapitalizované výši 1 885 Kč, zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 750 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně. 3. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala na základě informací získaných od žalovaného. Tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně ověřila oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Následně informace zaznamenala do zákaznické karty. Ve smlouvách žalovaný svým podpisem stvrdil, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr, a současně, že jí poskytl pravdivé a úplné údaje. Žalobkyně dále tvrdila, že z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. 4. Žalovaný je státním občanem Polské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I). 5. Opatrovnice žalovaného navrhla zamítnutí žaloby, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zejména poukázala na rozpor mezi mzdou uvedenou žalovanou (74 292 Kč) a výplatními páskami žalovaného. Dále poukázala na absolutní neplatnost sjednaných poplatků a úrokové sazby s ohledem na jejich výši. 6. Zástupce žalobkyně při jednání doplnil, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když z výplatní pásky žalovaného za květen 2019 vyplývá čistý měsíční příjem 29 268 Kč po odečtení srážek na příspěvky odborů, stravování a nájem v ubytovně mu bylo vyplaceno 25 022 Kč. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] od 1. 12. 2016 s tím, že na základě dohody o změně pracovní smlouvy měl tento sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou. Sjednané poplatky nejsou v nepřiměřeně vysoké výši, když občanský zákoník se řídí smluvní volností stran a je na stranách, v jaké výši si poplatky sjednají, přičemž nic nesvědčí o rozumové slabosti či tísni žalovaného. Navíc úrok ve výši 29 % ročně je obvyklým úrokem v místě a čase při tomto typu smluv. Při sjednávání poplatků a úroků právní předchůdkyně žalobkyně respektovala principy dobrých mravů. Výše příjmů žalovaného byla dostatečná k pokrytí splátek úvěru ve výši 2 756 Kč. 7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 8. 2019 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti zápůjčku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal k zápůjčce uhradit i poplatek ve výši 13 067 Kč, a to v 11 měsíčních splátkách po 2 756 Kč a poslední (12.) splátce ve výši 2 751 Kč. 8. Ze smluvních podmínek, které nejsou účastníky podepsány, soud naznal bližší úpravu práv a povinností mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. 9. Zákaznická karta žalovaného ze dne 23. 8. 2019 dokládá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí na ubytovně, má 1 vyživovací povinnost a pracuje na plný pracovní úvazek u společnosti [právnická osoba] jako operátor výroby. Současně uvedl, že pobírá mzdu ve výši 74 292 Kč, přičemž žalobkyně tyto příjmy ověřila pracovní smlouvou a výplatními páskami za květen a červenec 2019. Co se výdajů týče, uvedl žalovaný, že odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. 10. Z žalobních tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval, a z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný na závazek ze smlouvy o zápůjčce neuhradil ničeho. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a její přílohy [číslo] soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a podacího lístku se podává, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 13. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 9. 11. 2021. 14. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 4. 2018 soud ověřil trvání pracovního vztahu žalovaného. 15. Smlouva o ubytování ze dne 7. 12. 2018 prokazuje, že měsíční náklady žalovaného na ubytování činily 3 000 Kč, přičemž měly být sráženy ze mzdy žalovaného. 16. Výplatní páska žalovaného ze dne 4. 6. 2019 dokládá čistý měsíční příjem žalovaného za měsíc květen 2019 29 268 Kč, přičemž po odečtení srážek na příspěvky odborů (146 Kč), stravování (1 099,30 Kč) a ubytování (3 000 Kč) bylo žalovanému vyplaceno na účet 25 022,70 Kč. 17. Z výplatní pásky žalovaného ze dne 2. 8. 2019 soud nezjistil ničeho, když výše měsíční mzdy za červenec 2019 zde není uvedena. 18. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla před poskytnutím zápůjčky kontrolu úvěruschopnosti žalovaného tak, že u žalovaného ověřila existenci pracovního poměru a ověřila i výši příjmů za měsíc květen 2019 ve výši 25 022,70 Kč (po odečtení nákladů na ubytování a závodní stravování). Výši příjmů však ověřila řádně pouze za tento měsíc, když z předložené výplatní pásky za období červenec 2019 není patrná výše měsíční mzdy žalovaného. Navíc v případě ověření příjmů právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z rozporných částek, když z výplatní pásky za měsíc květen 2019 vyplývá měsíční příjem ve výši 25 022,70 Kč, ale v zákaznické kartě je uveden příjem ve výši 74 292 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla náležitě zjistit skutečnou výši měsíčních příjmů žalovaného – ověřená výše příjmů žalovaného je tak v příkrém rozporu s výší příjmů uvedenou v zákaznické kartě. Co se týče výdajů, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z částky 5 000 Kč, která byla odhadnuta. Přitom při zohlednění nákladů na bydlení by žalovanému na běžné výdaje zbývala nižší částka než je částka životního minima. Právní předchůdkyně žalobkyně navíc nezjišťovala výši výživného, ač žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně žalobkyně s ohledem na tyto skutečnosti nemohla náležitě zjistit majetkovou situaci žalovaného, když v rámci posouzení příjmů žalovaného vycházela z rozporných částek a výdaje řádně neověřila. 19. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon. 20. Dle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 21. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňuj