9 C 401/2022-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela prostřednictvím webové stránky [webová adresa] dne 13. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla téhož dne žalované peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč, a to převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit poplatek ve výši 3 250 Kč do dne 13. 7. 2019. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované posouzením jejích příjmů a výdajů a nahlédnutím do [anonymizována tři slova]. Žalovaná své smluvní závazky včas a řádně nesplnila, když uhradila žalobkyni pouze částku 11 500 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu, na náklady spojené s uplatněním pohledávky a částečně na poplatek a jistinu. Náklady spojené s uplatněním pohledávky činily 2 500 Kč za písemné výzvy odeslané ve dnech 20. 7. 2019, 27. 7. 2019, 3. 8. 2019, 12. 8. 2019 a 27. 8. 2019. Před podáním žaloby byla žalovaná k zaplacení žalované částky vyzvána upomínkou odeslanou dne 3. 2. 2022. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 13. 6. 2019 za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit jí poplatek ve výši 3 250 Kč do 13. 7. 2019. 5. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že tyto byly nedílnou součástí smlouvy a upravovaly práva a povinnosti účastníků smluvního vztahu smlouvou neupravené. 6. Ze záznamu z nahlédnutí do centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalobkyně dne 13. 6. 2019 ověřila, že s žalovanou není vedeno exekuční řízení. 7. Z výplatních pásek za měsíce leden až březen 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila příjem žalované u zaměstnavatele [právnická osoba], za měsíce leden až březen 2019 v průměrné výši 26 858 Kč s tím, že v únoru byl součástí výplaty nástupní bonus 10 000 Kč. 8. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně dne 13. 6. 2019 převedla na účet žalované č. [bankovní účet] částku 12 500 Kč. 9. Z upomínek ze dne 20. 7. 2019, ze dne 27. 7. 2019, ze dne 3. 8. 2019, ze dne 12. 8. 2019, ze dne 27. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná ve lhůtě splatnosti neuhradila žalobkyni dlužnou částku. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěné, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky 12 267 Kč upomínkou podanou k poštovní přepravně dne 3. 2. 2022. 11. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky o objemu 12 500 Kč. Dle žalobních tvrzení žalovaná uhradila žalobkyni částku 11 500 Kč. 12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>20. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 22. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. 24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. 25. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. 26. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020