9 C 403/2022-29 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“) uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 30. 9. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se poskytnutou půjčku zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 52 864 Kč, představující kapitalizovaný úrok za poskytnuté peněžní prostředky ve výši 13 479 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 24 260 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 125 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 5 993 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 30. 3. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Sjednané splátky však žalovaný včas a řádně nehradil, celkem zaplatil 30 000 Kč. Naposledy uhradil žalovaný splátku dne 2. 3. 2020. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smluvními podmínkami právo požadovat uhrazení zbývajících dlužných částek sestávajících z jistiny ve výši 41 978,95 Kč a poplatku ve výši 32 860,09 Kč, a to marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 28. 1. 2022 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný ani po postoupení pohledávky neuhradil na svůj dluh ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužných částek. Vzhledem k prodlení žalovaného požadovala žalobkyně zaplacení částky 74 839,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 777,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 280,18 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 41 978,95 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 10 % a úroku 29 % ročně z částky 41 978,95 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 9. 2019 má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 52 864 Kč (poplatek sestává z úroku, poplatku za administrativní činnost právní předchůdkyně žalobkyně a poplatku za hotovostní inkaso splátek), a to v 18 měsíčních splátkách po 5 993 Kč (resp. poslední splátka ve výši 5 983 Kč), splatných vždy do měsíce od předešlé splátky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Výpůjční úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy, a to výši 29 % ročně. 6. Z karty zákazníka má soud za zjištěné, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy o svých poměrech uvedl, že žije v nájmu, je svobodný, zápůjčku potřebuje za účelem neočekávaných výdajů, nemá žádnou vyživovací povinnost a je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 27 786 Kč, přičemž jeho odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč. Žalovaný neuvedl, že by měl i jiné závazky. 7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil v období od 18. 11. 2019 do 2. 3. 2020 celkovou částku 30 000 Kč. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek žalobkyně prokazovala, že uzavřela dne 28. 1. 2022 s původní věřitelkou smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce. 9. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 včetně podacího lísku žalobkyně prokazovala, že její právní předchůdkyně žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky. 10. Z předžalobní upomínky ze dne 6. 6. 2022 včetně podacího lístku má soud za zjištěné, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínal o zaplacení žalované částky. 11. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě jimi dne 30. 9. 2019 uzavřené smlouvy částku 55 000 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku 30 000 Kč. 12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: <i>13. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>14. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>15. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>16. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>17. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>18. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>19. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>20. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>21. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 22. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. 24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat s