11 C 118/2023-30 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně, na které si žalovaný nastavil splatnost a výši zápůjčky, vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky a následně [příjmení] kódem zaslaným na jeho telefonní číslo potvrdil elektronicky smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč převodem na jeho účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit ve třech měsíčních splátkách společně s poplatkem ve výši 4 410 Kč s datem poslední splátky dne [datum], avšak tuto svoji povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil. Žalobkyně proto požadovala po žalovaném kromě nesplacené jistiny a poplatku i zaplacení sjednaných sankcí, a to smluvního pokutu z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení od [datum] do [datum], tj. 3 539 Kč, a dále účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč za 5 písemných výzev. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky. 2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem [země] s evidovaným bydlištěm na území České republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle dle čl. 18 odst. 2 ve spojení s čl. 17 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podle tohoto ustanovení může smluvní partner podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 3. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně doplnila, že zjistila příjem a výdaje žalovaného a jejich odečtením disponibilní částku žalovaného 19 648 Kč. Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost a že bydlí u rodičů. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Soud ve věci nařídil k jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění, z nichž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: 7. Žalovaný označený jménem a příjmením, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 10 500 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 410 Kč ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne [datum], zápůjční úroková sazba činila 0 % ročně, RPSN pak 740 %. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Pro případ prodlení s plněním svých závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dále zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 500 Kč za písemnou upomínku, přičemž maximální počet upomínek je 5 (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky). 8. Dne [datum] provedla žalobkyně ze svého bankovního účtu ve prospěch účtu žalovaného platbu ve výši 10 500 Kč (výpis z účtu). Žalobkyně naúčtovala žalovanému vždy 500 Kč za písemné výzvy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] (upomínky). 9. Dopisem datovaným [datum] odeslaným téhož dne vyzvala žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní upomínka včetně podacího lístku). 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: <i>11. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>13. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>15. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>17. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>18. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>19. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 20. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvních ujednání žalovanému částku 10 500 Kč skutečně poskytla, avšak žalovaný ji žalobkyni nevrátil a zůstal jí celou částku dlužen. Předloženými důkazy však žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne [datum] ve věci C [číslo]: [právnická osoba] s.r.o. proti GK. Soud z žalobkyní předložených důkazů nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně zjistila výši výdajů žalovaného a jak měsíčně vycházel s peněžními prostředky, například z výpisů jeho účtu. Žalobkyně rovněž nepředložila jediný důkaz, kterým by prokazovala, že žalovaného lustrovala v bankovních a nebankovních registrech klientských informací či v insolvenčním rejstříku. 21. Při nedostatečném posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného úvěrujícím přihlíží soud k neplatnosti takové smlouvy i bez návrhu, neboť porušením povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky). 22. Jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla břemeno důkazní co do prokázání dostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto v souladu s § 588 o. z. shledal smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 500 Kč, jako neplatnou. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Výši bezdůvodného obohacení představuje jistina úvěru ve výši 10 500 Kč, na níž žalovaný neuhradil ničeho, a o tuto částku se žalovaný tedy obohatil na úkor žalobkyně. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky jistiny i co do úroku z prodlení z této částky upla