14 C 40/2023-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne [datum] po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] se [právnická osoba] s.r.o., [IČO], uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo]. Tato smlouva byla uzavřena v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku ze dne [datum], přičemž obě smlouvy žalovaný vlastnoručně podepsal. Na základě smlouvy o zápůjčce byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč a to poukázáním a účet žalovaného. Žalovaný uvedenou částku nevrátil, resp. právní předchůdkyni žalobkyni neuhradil ničeho. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku z předmětné smlouvy o zápůjčce vůči žalovanému postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. [právnická osoba]) se zavázala žalovanému poskytnout částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit částku 44 531 Kč označenou jako náklady půjčky, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 697 Kč do 12. dne v měsíci počínaje [datum]. Tato smlouva pak byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o půjčce uzavřené téhož dne, na smlouvě je vlastnoruční čitelný podpis žalovaného. V záhlaví smlouvy je také uvedeno číslo účtu žalovaného č. [bankovní účet]. 5. Z rámcové smlouvy o poskytování půjček na dálku ze dne [datum] je patrné, že má upravovat práva a povinnosti mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně při uzavírání jednotlivých smluv o půjčce prostředky komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, částečně (zejm. část C smlouvy, která obsahuje všeobecné smluvní podmínky) se pak vztahuje na všechny dílčí smlouvy mezi účastníky. 6. Z výpisu z bankovního účtu vedeného u [anonymizována dvě slova] věřitele [právnická osoba], č.ú. [číslo] ze dne [datum] je patrné, že tento den byla z tohoto účtu na účet č. [bankovní účet] poukázána částky 40 000 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a její přílohy [číslo] obsahující specifikaci postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalobkyni postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], přičemž ke dni uzavření této smlouvy měla být výše pohledávky 84 531 Kč. 8. Z výzvy k uhrazení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku ze stejného dne soud zjistil, že žalobkyně žalovaného uvedeného dne vyzvala k úhradě žalované pohledávky (tedy částky 40 000 Kč) s upozorněním na podání žaloby, pokud tak neučiní do [datum]. 9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne [datum] dohodu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 40 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit a navíc zaplatit částku 44 531, a to vše v 18 měsíčních splátkách ve výši 4 697 Kč splatných do 12. dne v měsíci počínaje [datum]. Žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil ničeho. Následně právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku vůči žalovanému postoupila na žalobkyni, a to smlouvou ze dne [datum] Ani následně žalovaný neuhradil ničeho. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jistiny dluhu do [datum]. 10. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, v platném znění (dále jen„ ZMPS“) – aplikoval co do určení příslušnosti úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a dospěl k závěru, že dle tohoto ustanovení je dána jeho pravomoc i příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci, neboť osoba, které má bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost, může být žalována u soudu tohoto členského státu (článek 4 nařízení č. 1215/2012), přičemž žalovaný má trvalé bydliště na území České republiky, a to na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku. Dále soud aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy, na základě kterého bylo jako rozhodné právo určeno právo České republiky (článek 4 ve spojení s článkem 2 nařízení č. 864/2007). 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. III ÚS 4129/18„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ 17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 18. Smlouvu ze dne [datum] uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2935 a násl. o.z., která se ovšem také řídí zákonem o spotřebitelském úvěru, s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně v daném právním vztahu vystupovala jako podnikatel při své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. Vzhledem k tomu, že věřitel, tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, jelikož žádné skutečnosti ohledně tohoto zákonného požadavku netvrdila, dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a současně zjevné narušení veřejn