19 C 22/2023-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 683,62 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 24. 6. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 17 184 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 24. 8. 2021. 2. Žalovaný však uvedené splátky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil jen 11 300 Kč, což odpovídá 4 řádně uhrazeným splátkám. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné částky a současně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z neuhrazené jistiny. 3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6. 6. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně po zvážení všech okolností požadovala zaplacení nesplacené jistiny 14 284,02 Kč a dále uvedené příslušenství, tj. zaplacení nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 978,40 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 821,83 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,76 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 505,99 Kč, na postoupeném smluvním úroku za poskytnutí finančních prostředků za období od 25. 8. 2021 do 20. 4. 2022 částku 1 397,09 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení se zaplacením jistiny 14 284,02 Kč ve výši 791,69 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 256 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 7. 6. 2022 z jistiny ve výši 14 284,02 Kč, a konečně uplatnila samostatný nárok na smluvní pokutu ve výši 3 399,60 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný ani přes výzvu na svůj dluh ničeho. 4. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalovaného, kdy takto získané informace byly zaneseny v Žádosti o úvěr, v rámci níž žalovaný uvedl údaje o jeho finanční situaci, údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů a výdajů, a požadovanou výši úvěru. Současně žalovaný předložil listiny a doklady k posouzení jeho úvěruschopnosti. Správnost údajů stvrdil žalovaný vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaný je schopen žádaný spotřebitelský úvěr splácet. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu byla výzva k vyjádření řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 7. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 26. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se touto smlouvou zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 17 184 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádostí o úvěr). Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 (ve znění dodatku ze dne 3. 6. 2022), navazující dílčí smlouvy ze dne 3. 6. 2022 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou – seznamem pohledávek v listinné podobě, dodatkem k rámcové smlouvě o postupování pohledávek a potvrzením o provedení transakce ze dne 6. 6. 2022). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2022, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 a podacím archem ze dne 23. 6. 2022). Následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 8. 7. 2022). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě těchto výzev. Právní zástupce žalobkyně proto žalovanému zaslal (krom výzvy k zaplacení dluhu ze dne 26. 7. 2022) předžalobní upomínku a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 10. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 a podacím archem ze dne 5. 10. 2022). 8. Z předložené listiny nadepsané Výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 20. 10. 2022 soud nezjistil pro věc rozhodné skutečnosti. 9. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 10. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze Žádosti o úvěr ze dne 24. 6. 2020 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalovaného bylo v této žádosti zaznamenáno, že žalovaný je zaměstnanec [právnická osoba], s.r.o. na dobu určitou do 30. 6. 2021. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena pracovní smlouvou. [příjmení] příjem z tohoto zaměstnání měl činit 24 538 Kč, což mělo být ověřeno výplatní páskou (není konkretizováno množství ani období). Měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány ve výši 14 090 Kč, a představovaly náklady na bydlení 3 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 9 090 Kč, měsíční splátky dosavadních půjček 2 000 Kč. Použitelný příjem žalovaného tak měl představovat částku 10 448 Kč. Příjmy žalovaného měly být ověřeny výplatními páskami (nebylo doloženo). K nákladům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Právní předchůdkyně žalobkyně žádné doklady, jež jsou tvrzeny jako ověřující v žádosti, neuchovala. 11. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným v Žádosti o úvěr, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 zák. č. 257/2016 Sb. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. 12. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhán