19 C 27/2023-28 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne 25. 5. 2021, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit ve výši celkem 27 834 Kč, tj. jistinu, obchodní úrok 6 834 Kč a administrativní poplatek 6 000 Kč, a to v 23 měsíčních splátkách po 1 160 Kč (resp. poslední ve výši 1 154 Kč), přičemž první splátka byla splatná dne 10. 7. 2021. Sjednané splátky však žalovaná včas a řádně nehradila, a proto žalobkyně svoji pohledávku vůči ní ke dni 18. 7. 2022 zesplatnila. Po zohlednění úhrad provedených žalovanou v celkové výši 2 749 Kč sestává dlužná částka z nesplacené jistiny 12 251 Kč, nesplaceného úroku 2 689 Kč (žalobkyně požaduje pouze úrok ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného poplatku ve výši 2 000 Kč (žalobkyně požaduje pouze část poplatku ode dne splatnosti první měsíční splátky do zesplatnění), nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši 213,57 Kč a za dobu od zesplatnění do 25. 10. 2022 ve výši 453,18 Kč a dále smluvní pokutu za dobu do zesplatnění ve výši 3 110 Kč a za dobu od zesplatnění ve výši 1 890,42 Kč a nákladů na upomínání ve výši 2 350 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky 19 290 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení. 2. Z žalobních tvrzení nevyplynulo, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci omluvy z nařízeného jednání tak, že uvedla, že je pravda, že si půjčku vzala a uhradila asi dvě splátky. Věřiteli odeslala buď výpis z účtu, nebo jen výplatní pásku s tím, že si již přesně nevzpomíná, a že nikdo po ní nic víc nechtěl. Žalobkyně se k jednání a vyhlášení rozsudku též nedostavila, bez omluvy. Z tohoto důvodu postupoval soud ve shodě s § 101 odst. 3 a § 156 o. s. ř., přičemž jednání vedl a rozsudečný výrok vyhlásil bez přítomnosti účastníků. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 25. 5. 2021 smlouvu o zápůjčce [číslo] (jejíž součástí byly obchodní podmínky), na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se touto smlouvou zavázala zaplatit žalobkyni tuto částku spolu s úrokem 39 % ročně, poplatek za zpracování úvěru 24 x 250 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 1 160 Kč (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru (zápůjčce), splátkovým kalendářem, sazebníkem úroků, poplatků a smluvních pokut, obchodními podmínkami). Žalobkyně zaslala na účet žalované 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu a elektronickým výpisem informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra). Žalovaná dle tvrzení žalobkyně plnila do výše 2 749 Kč. Žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zápůjčky a vyzvala ji k úhradě dlužných splátek dopisy ze dnů 30. 5. 2022 a 18. 7. 2022 (prokázáno dopisy ze dne 30. 5. 2022 a 18. 7. 2022). Následně právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky do 8. 9. 2022 (prokázáno předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 18. 8. 2022). 5. Soud se dále zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr (zápůjčku) splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaná coby spotřebitelka. 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované (zejména z pohledu její finanční bilance na č. ú. [bankovní účet]), k příjmům žalované byl předložen pouze jediný doklad, ve kterém je záznam o příchozích a odchozích platbách žalované za období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021. Soud konstatuje, že tyto předložené„ údaje z internetového bankovnictví klienta v rámci směrnice PSD2 užitím služby Kontomatik“ není klasický výpis z účtu, a tedy není zřejmé, zda údaje v něm jsou úplné a pravdivé. K nákladům nebyly předloženy při žádosti o úvěr žádné doklady. Žalobkyně žádné doklady (krom výše uvedeného výpisu z účtu), jež by měly být jako ověřující uchovány, neuchovala. 7. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem, s odbornou péčí. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace nutné pro posouzení úvěruschopnosti byly pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 zák. č. 257/2016 Sb. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalované nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. 8. Soud poukazuje na dosavadní judikaturu s tím, že např. pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom by nic neměnilo, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumentů nebo jiných záznamů týkajících se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá