19 C 286/2023-30 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 24. 7. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 515,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 380 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Součástí každé splátky byla úhrada úroku z úvěru ve výši 19,90 % ročně a poplatky dle ceníku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný sjednané splátky ani přes upomínky žalobkyně včas a řádně nesplácel, pročež žalobkyně úvěr dne 1. 10. 2022 zesplatnila. Žalovaný byl dne 21. 6. 2023 vyzván výzvou k zaplacení před podáním žaloby. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 17 515,17 Kč, řádného úroku ve výši 2 944,40 Kč a dále úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 515,17 Kč od 20. 6. 2023, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 902,56 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 515,17 Kč od 20. 6. 2023 do zaplacení. 2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalobkyni žalovaným, kdy byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. 3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 25. 9. 2023, který byl žalobkyni doručen dne 4. 10. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby do 7 dní od doručení tohoto přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem byla při poskytnutí úvěru žalovanému posuzována jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr (mj. jak ukládá např. z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru), dále jaká konkrétní částka a kdy byla z titulu předmětné smlouvy žalovanému poskytnuta a žalovaným uhrazena a kdy a jakým způsobem byl žalovaný informován o postoupní pohledávky, případně dosud nepředložené důkazy i předložila k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně ve stanovené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že své podání ze dne 24. 7. 2023 doplnila o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 23. 2. 2018 a o podací arch zesplatnění a uvedla, že částka v celkové výši 200 000 Kč byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy o úvěru dne 26. 2. 2018. Dále žalobkyně uvedla, že jí žalovaný uhradil částku v celkové výši 346 009,44 Kč. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne 26. 2. 2018, výpisu z úvěrového účtu za období od 26. 2. 2018 do 31. 12. 2018, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 10. 2022, podkladů pro soudní konání a předžalobní upomínky ze dne 21. 6. 2023 včetně podacího archu ze dne 22. 6. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit žalobkyni čerpaný peněžní obnos v 59 měsíčních splátkách po 5 380 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 3. 2018 a poslední splátka ve výši 2 550 Kč měla být splatná dne 20. 1. 2023. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 19,90 % ročně, které se dle čl. 3 smlouvy stávaly vždy posledního dne v měsíci součástí jistiny (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 26. 2. 2018). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a ceník pro soukromou klientelu účinný od 1. 2. 2018 (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], pro soukromou klientelu a ceníkem pro soukromou klientelu). Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaný v úvěrové žádosti uvedl, že pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 13 569 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. Výdaje uvedl žalovaný ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 814 Kč. Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a že neměl žádné relevantní negativní informace v interní evidenci klientů. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta a výpisy z osobního účtu č. [bankovní účet]). Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy dne 26. 2. 2018 částku 200 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 26. 2. 2018 do 31. 12. 2018). Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně dopisem ze dne 1. 10. 2022 prohlásila pohledávku za splatnou ke dni 1. 10. 2022 s tím, že dluh žalovaného k tomuto dni činil 45 516 Kč (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 10. 2022 vč. poštovního podacího archu ze dne 4. 10. 2022). Z čl. 8 a 8.2 smlouvy soud ověřil, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek, popřípadě s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Úvěr byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný uhradil žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 346 009,44 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 26. 2. 2018 do 31. 12. 2018, od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 a podklady pro soudní konání). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou právní zástupkyně žalobkyně ze dne 21. 6. 2023 podanou k poštovní přepravě následujícího dne, ani poté dlužnou částku neuhradil (prokázáno výzvou k úhradě dluhu před podáním žaloby ze dne 21. 6. 2023 včetně poštovního podacího archu ze dne 22. 6. 2023). 7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku). 8. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který žalovaný téhož dne v plné výši čerpal a zavázal se tuto částku včetně úroku z úvěru vrátit žalobkyni ve sjednaných splátkách. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla požadované peněžní prostředky. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když splátky úvěru včas a řádně nesplácel, proto došlo v souladu se smlouvou k jeho zesplatnění. Žalovaný uhradil žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 346 009,44 Kč. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 11. Podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo