19 C 288/2023-36 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 14. 7. 2023 domáhala na žalovaném zaplacení částky 11 936,68 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci spolu uzavřeli dne 29. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splácet spolu s úrokem z úvěru a poplatky dle platného ceníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla. Žalovaný své povinnosti nedodržel a dostal se do prodlení s hrazením splátek. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání výzvy, proto žalobkyně úvěr ke dni 21. 9. 2022 zesplatnila, v souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 11 936,68 Kč, kterou tvoří neuhrazená jistina ve výši 9 842,68 Kč, neuhrazené poplatky ve výši 2 094 Kč, smluvní úrok ve výši 1 515,80 Kč, zákonný úrok z prodlení ročně z aktuální jistiny dluhu kapitalizovaný od 21. 9. 2022 do 22. 5. 2023 částkou 1 005,25 Kč, dále smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 9 842,68 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 842,68 Kč od 23. 5. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právní zástupkyní žalobkyně zaslána dne 24. 5. 2023 předžalobní výzva k úhradě dluhu. 2. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalobkyni žalovaným, kdy byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla žalobkyní zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. 3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2023, který byl žalobkyni doručen dne 5. 10. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby do 15 dní od doručení tohoto přípisu písemně doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a jakou celkovou částku žalovaný z úvěrové smlouvy uhradil, případně dosud nepředložené důkazy i předložila k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení doplnila tak, že své podání ze dne 14. 7. 2023 doplnila o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze dne 29. 9. 2016 a dále uvedla, že jí žalovaný uhradil částku v celkové výši 84 286,66 Kč. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 29. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr až do výše 10 000 Kč s možností jeho opakovaného čerpání do celkové výše úvěrového limitu a žalovaný se zavázal hradit splátky takto čerpaného úvěru žalobkyni spolu s úrokem ve výši 16,90 % ročně, a to pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč splatnými vždy 16. den každého kalendářního měsíce, s tím, že první splátka byla splatná dne 16. 10. 2016 (prokázáno smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 29. 9. 2016). Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně pro soukromou klientelu a ceník pro spotřebitelský úvěr platný pro úvěry uzavřené od 26. 7. 2014 (prokázáno všeobecnými obchodními podmínkami pro soukromou klientelu a ceníkem pro spotřebitelský úvěr). Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. a pobírá průměrný měsíční příjem ve výši 16 965 Kč. Ostatní výdaje (např. na výživné, srážky ze mzdy, léky, nájem) žalovaný uvedl ve výši 1 000 Kč (prokázáno žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 29. 9. 2016 a výpisy z osobního účtu č. [bankovní účet]). Žalobkyně dále ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, dále ověřila jeho předchozí splátkovou morálku a že neměl žádné relevantní negativní informace v interní evidenci klientů. Žalobkyně dále zjistila, že měl žalovaný v době úvěrové žádosti splátky ve výši 1 250 Kč měsíčně (prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta). Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy na jeho úvěrovém účtu možnost čerpání částky 10 000 Kč a žalovaný peněžní prostředky dne 29. 9. 2016 vyčerpal v celé výši (prokázáno výpisem z úvěrového účtu za období od 29. 9. 2016 do 30. 9. 2016). Žalovaný následně tento úvěr splácel dohodnutými měsíčními splátkami a současně opakovaně čerpal do smluvené výše úvěru, ovšem poslední částečnou splátku provedl dne 23. 6. 2022 a po tomto datu již nebylo na úvěr hrazeno ničeho (prokázáno podklady pro soudní konání). Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, proto žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 20. 8. 2022 naposledy vyzývala k úhradě jeho dluhu ve výši 2 004 Kč nejpozději do 21. 9. 2022, a když tak žalovaný neučinil, dopisem ze dne 21. 9. 2022 prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 21. 9. 2022 s tím, že dluh žalovaného k tomuto dni činil 12 474 Kč (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 20. 8. 2022, rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 21. 9. 2022 vč. poštovního podacího archu ze dne 26. 9. 2022). Z čl. 7 a 7.2 smlouvy soud ověřil, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou splátek, popřípadě s úhradou jedné splátky déle než tři měsíce, byla žalobkyně oprávněna omezit nebo zastavit další čerpání úvěru anebo úvěr okamžitě zesplatnit. Úvěr byl veden na účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný uhradil do zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 9. 2022 žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 84 286,66 Kč (prokázáno výpisy z úvěrového účtu za období od 1. 10. 2016 do 30. 6. 2022 a podklady pro soudní konání). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou právní zástupkyně žalobkyně dne 24. 5. 2023 podanou k poštovní přepravě téhož dne, ani poté dlužnou částku neuhradil (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 24. 5. 2023 včetně poštovního podacího archu z téhož dne). 7. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně doložila svou procesní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku). 8. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav, jak výše uvedeno, tedy že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 9. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout opakovaně finanční prostředky až do výše 10 000 Kč a žalovaný se zavázal hradit splátky takto čerpaného úvěru žalobkyni spolu s úrokem z úvěru a sjednaných poplatků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému poskytla na jeho úvěrovém účtu možnost čerpání částky 10 000 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky průběžně čerpal a současně splácel, nicméně v měsíci červnu 2022 zaplatil poslední a jen částečnou splátku a následně již nic, čímž porušil své smluvní povinnosti. Žalobkyně následně prohlásila celou nesplacenou částku ke dni 21. 9. 2022 za splatnou a požadovala úhradu celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný uhradil do zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 9. 2022 žalobkyni v jednotlivých splátkách celkem částku 84 286,66 Kč. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. 11. Podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úv