19 C 399/2022-79 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala úhrady shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. 2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 2. 9. 2019 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). 3. žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak, že byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Nashromážděné a ověřené údaje byly odeslány informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Věřitel tak dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 4. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to bezhotovostním převodem na bankovní účet, který žalovaný uvedl ve Smlouvě. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 109 952 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách po 6 332 Kč počínaje 23. 10. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 2. 2023. Rozpis jednotlivých splátek byl uveden i ve splátkovém kalendáři, který žalovaný obdržel bezprostředně po uzavření Smlouvy. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného (tj. prodlení s hrazením splátek), na něž byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobce upozorňován, využil právní předchůdce žalobce svého práva a ke dni 14. 11. 2021 dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho okamžité úhradě. S ohledem na předčasnou splatnost dluhu nárokoval právní předchůdce žalobce úhradu úroku z úvěru a poplatky za služby, sjednané v čl. 1 Smlouvy, jen ve výši splatné do data zesplatnění dluhu. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu právního předchůdce žalobce řádně a včas neuhradil. Žalobkyně požaduje ode dne následujícího po marném uplynutí poskytnuté lhůty pro úhradu dluhu úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění dluhu, ode dne 15. 12. 2021, se současně neuhrazená jistina dále úročí až do jejího zaplacení úrokem ve výši 25,35 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. 5. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 7. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. 6. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku 95 525 Kč, z toho: na jistinu 23 390 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 62 735 Kč a na poplatek za administrativní činnost 7 000 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 8. 2021. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství částku 101 342,26 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení 97 971 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 21 361 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 294,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 434,12 Kč, úroků ve výši 25,35 % ročně z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1 294,71 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 25,35 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 15. 12. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022. 7. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 434,12 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 76 610 Kč od 15. 12. 2021 do data postoupení 7. 1. 2022. 8. Žalovaný při ústním jednání soudu, z kterého se žalobkyně omluvila, učinil nesporným, že uzavřel smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] že částka, kterou si takto získal byla 100 000 Kč. Dále učinil nesporným, že na úvěr uhradil 95 525 Kč. Tím má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena uvedená smlouva, na jejímž základě bylo poskytnuto žalovanému 100 000 Kč a on na tento dluh uhradil 95 525 Kč. 9. Soud se při dalším zjišťování skutkových okolností zaměřil nejprve na splnění povinnosti úvěrujícího řádně zkoumat úvěruschopnost. Pouze při splnění této povinnosti mělo smysl dále zjišťovat skutkové okolnosti k obsahu vztahu ze smlouvy o úvěru (zesplatnění, výše příslušenství úvěru…). V opačném případě jde o bezdůvodné obohacení, pro které nejsou uvedené skutkové okolnosti významné a tudíž není důvod se jimi zabývat 10. Z účastnické výpovědi žalovaného. Účelem úvěru bylo doplacení již existujících doplacení půjček. Z částky 100 000 Kč poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně bylo použito 44 000 Kč na úhradu předchozího úvěru u právní předchůdkyně, 30 000 Kč na úhradu úvěru např. u [právnická osoba], poskytovatele dalších úvěrů si už žalovaný nepamatoval, byli celkem 3. Došlo k úplnému zaplacení existujících úvěrů. Žalovaný uvedl, že na pracovní smlouvě byla dohoda o mzdě minimálně ve výši 20 000 Kč hrubého. Se svými příjmy žalovaný nevycházel, proto byl nucen si opakovaně brát spotřebitelské úvěry. Úvěry bral zhruba každý druhý měsíc. Byly v rozsahu do 10 000 Kč, ale třeba 3 za měsíc (30 000 Kč celkem). Mezi jeho měsíční výdaje patřilo výživné na nelzletilé dítě stanovené soudem v částce 3 000 Kč a od roku 2020 4 500 Kč, příspěvek na domácnost vedenou s matkou 6 000 Kč, náklad na dopravu do práce [číslo] až 4 000 Kč, asi 5 000 Kč na jídlo. Dále přispíval matce na léky 1 000 až 1 500 Kč měsíčně. Jednou ročně platil 6 000 Kč pojistku na auto a odpovědnost v zaměstnání. Při sjednávání projednávaného úvěru od žalovaného nechtěla úvěrující žádné údaje, neboť byl prý dobrý klient, předchozí půjčku platil řádně. Uvedl, že si půjčoval si od jiných institucí, aby byl schopen splátky předchozího úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně hradit. Zástupkyně úvěrující se žalovaného na jiné úvěry neptala a on jí to nesděloval. Nezjišťovala ani příjmy a výdaje žalovaného. Žádné listiny o příjmech a výdajích nedokládal pouze občanský a řidičský průkaz. 11. Rozsudkem OS [obec] (č.l. 38), prokázáno, že žalovaný byl uznán povinným platit výživné na nezl. dítě 3000 Kč od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2020 měsíčně a dále částku 4 500 Kč měsíčně. 12. Výpisem z účtu žalovaného předložený žalobcem za období červen 2019, červenec 2019, srpen 2019 (č.l. 49 – 53). Soudem zjištěno: v červenu 2019 hradil žalovaný platbu na úvěr u [anonymizována dvě slova] 2 000 Kč, platba [anonymizována dvě slova] 4 000 Kč, k tomu žalovaný uvedl, že u [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] si půjčoval hotovost, kterou do určitého termínu musel jednorázově vrátit, přijal [příjmení] půjčku 4 000 Kč; příjem ze zaměstnání [právnická osoba], kde byl žalovaný zaměstnán jako řidič vždy na dobu určitou jeden rok činil 8 500 Kč + 15 310 Kč (celkem 23 810 Kč); v červenci 2019 žalovaný hradil na půjčku [anonymizována dvě slova] 8 000 Kč, na úvěr od společnosti The Pay částky 6 000 Kč a 638,96 Kč, zjištěn příjem ze zaměstnání od společnosti [právnická osoba], ve třech částkách, 8 500 Kč + 15 094 Kč + 9 650 Kč; v srpnu 2019 zjištěn příjem od zaměstnavatele 8 500 Kč + 1 500 Kč + 13 812 Kč + 7 118 Kč celkem 30 930 Kč [právnická osoba] na půjčku úhrada 9 820 Kč, přijal půjčky od [anonymizována dvě slova] 9 600 Kč, 13. 8. 2019 uhrdil poslední splátku úvěru 3 600 Kč (žalovaný si nevzpomněl jakého), 22. 8. 2019 poskytnuta nová [příjmení] půjčka 9 000 Kč. 13. Výpis z účtu [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 2. 9. 2019 zjištěno, že částka 66 091 Kč byla odeslána na účet žalovaného. To koresponduje s tvrzením žalovaného, že část úvěru nebyla žalovanému vyplacena, ale byl jí uhrazen předchozí žalovaného úvěr u věřitele. 14. Z karty zákazníka soud zjistil, že u žalovaného byl uveden měsíční příjem 23 000 Kč, u existujících dluhů uveden pouze předchozí úvěr u prá