19 C 453/2022-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 10. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 13 507,2 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 642,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 507,2 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 367,2 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč. Současně požadovala i uhrazení částky 7 000 Kč představující smluvní pokutu. V této žalobě uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne 28. 8. 2019 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření této smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s částkou 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 28. 10. 2020. Žalovaná však uvedené splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila 1 splátku ve výši 2 999,99 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbylé dlužné částky a současně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 6. 6. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky částku 40 408,97 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou v částce 13 507,20 Kč, dlužným úrokem v částce 1 167,94 Kč, dlužným poplatkem v částce 6 559,33 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 1 243,98 Kč a inkasním poplatkem v částce 2 409,56 Kč, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje v plné výši. Žalovaná ani přes výzvu žalobkyně na dlužnou částku s příslušenstvím ničeho dalšího neuhradila. 2. Úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy na základě informací získaných od žalované, kdy takto získané informace byly zaneseny v Žádosti o úvěr, v rámci níž žalovaná uvedla údaje o její finanční situaci, údaje o zaměstnání, výši měsíčních příjmů a výdajů, a požadovanou výši úvěru. Současně žalovaná předložila listiny a doklady k posouzení její úvěruschopnosti. Správnost údajů stvrdila žalovaná vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě posouzení všech shora uvedených skutečností pak právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že žalovaná je schopna žádaný spotřebitelský úvěr splácet. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoli jí výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 28. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve formě úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se touto smlouvou zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku spolu s částkou 12 888 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek., v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s tím, že poslední splátka byla splatná 28. 10. 2020 (prokázáno citovanou smlouvou o spotřebitelském úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a žádostí o úvěr). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou – seznamem pohledávek v listinné podobě, dodatkem k rámcové smlouvě o postupování pohledávek a potvrzením o provedení transakce). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21. 6. 2022, v němž byla zároveň žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 a podacím archem ze dne 23. 6. 2022). Následně právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 8. 7. 2022). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě těchto výzev. Právní zástupce žalobkyně proto žalované zaslal předžalobní upomínku a vyzval ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 10. 2022 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 a podacím archem ze dne 5. 10. 2022). 6. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel. 7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud z Žádosti o úvěr ze dne 28. 8. 2019 zjistil, že k osobním a majetkovým poměrům žalované bylo v této žádosti zaznamenáno, že žalovaná je zaměstnána v Oblastní nemocnici [obec]. Tato skutečnost měla být právní předchůdkyní žalobkyně ověřena, v Žádosti o úvěr však absentuje informace, jakým způsobem tak mělo být učiněno. [příjmení] příjem z tohoto zaměstnání měl činit 16 474 Kč. Měsíční výdaje žalované byly zaznamenány ve výši 4 410 Kč, kdy 1 000 Kč z této částky představovaly náklady na bydlení a 3 410 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady. Použitelný příjem žalované tak měl představovat částku 12 064 Kč. Příjmy žalované měly být ověřeny výplatními páskami a pracovní smlouvou. Kolonky v Žádosti týkající se osobního stavu žalované a bydlení nebyly vyplněny. 8. Na základě provedeného dokazování soud nemá za to, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dostatečným způsobem. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovanou v Žádosti o úvěru, byly úvěrujícím ověřeny tak, jak vyžaduje § 78 zák. č. 257/2016 Sb. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalované nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalované a o její schopnosti úvěr splácet. Navíc tvrzené výdaje žalované se soudu jeví jako velmi nízké, zejména výdaje na bydlení ve výši 1 000 Kč, a tedy nepravděpodobné. 9. Pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Je nutné uvést, že již v poměrech zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, platilo, že poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 9 zák. č. 145/2010 Sb., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Soud nemá pochyb o tom, že uvedené závěry jsou aplikovatelné i v poměrech současného zákona o spotřebitelském úvěru, který na rozdíl od předchozí právní úpravy navíc po poskytovateli úvěru vyžaduje pořizování a uchovávání dokumen