19 C 46/2023-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 1. 11. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným na základě žádosti o úvěr ze dne 10. 7. 2021 [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč a současně žalovanému zřídila a otevřela účet [číslo]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami spolu s úroky se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, dostal se do prodlení se splácením a právní předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila poskytnutý úvěr za splatný dnem 31. 7. 2022. Dlužná částka ve výši 72 114 Kč se skládá z nesplacené jistiny ve výši 70 250 Kč, poplatků ve výši 700 Kč, pokut ve výši 1 164 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 8. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní marně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně na základě informací získaných od žalovaného a na základě nahlédnutí do databází – bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Výdaje žalovaného byly odhadnuty na základě historických dat z ČSÚ. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že dne 10. 7. 2021 žalovaný uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru c. [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 70 000 Kč. Počet splátek závisel na výši vyčerpaných peněžních prostředcích z úvěrového rámce a výši úhrad žalovaného, minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč RPSN byla sjednána ve výši 27,72 % (prokázáno citovanou žádostí, sazebníkem poplatků, výpisem úvěru, listinou informace o úvěru a produktovými podmínkami). Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila ke dni 31. 7. 2022 (prokázáno odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 28. 6. 2022). Žalovaný aktualizovanou výši dluhu 92 595,48 Kč neuhradil ani na základě předžalobní výzvy k úhradě dluhu (prokázáno výzvou k úhradě dluhu ze dne 22. 8. 2022 a podacího archu ze dne 23. 8. 2022). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2022 došlo k postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni (prokázáno citovanou smlouvou o postoupení pohledávek včetně potvrzení o připsání úplaty a účinnosti postoupení). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 8. 8. 2022 (prokázáno dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 8. 8. 2022 a archem ze dne 8. 8. 2022). 6. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud ze žádosti o úvěr ze dne 10. 7. 2021 zjistil, že (k osobním a majetkovým poměrům) bylo žalobcem tvrzeno, že je rozvedený, bydlí na ubytovně/kolejích/hotelech. Dále zde bylo uvedeno, že od července 2019 pracuje ve [právnická osoba] a.s. s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč. Výdaje byly uvedeny ve výši 4 000 Kč na domácnost a 8 000 Kč na jiné finanční závazky. K těmto údajům nebyly předloženy žádné důkazy. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“; ve znění do 30. 9. 2021), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. 11. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 ZoSÚ, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný, coby spotřebitel. 16. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle níže uvedených ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 a § 78 ZoSÚ, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prakticky vůbec nezkoumala, resp. neprokázala, že by tuto schopnost žalovaného skutečně řádně zkoumala. 17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti,