9 C 351/2023-25 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 222 002,01 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Žalovaná byla na základě smlouvy oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce 220 000 Kč, a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Čerpané peněžní prostředky byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit a zaplatit úroky a poplatky, případně smluvní sankce, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,19 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Žalovaná načerpala celkovou částku 331 068 Kč a celkově uhradila částku 296 082 Kč. Jelikož žalovaná přestala úvěr včas a řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila již ničeho a zůstala žalobkyni dlužna celkovou částku 222 002,01 Kč sestávající se z dlužné jistiny 219 902,01 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované též zaplacení sjednaného úroku kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 32 537 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 219 902,01 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 7 927,96 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 002,01 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzvána k zaplacení dlužné částky. 2. K prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované, zohlednila její věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí či způsob bydlení. Dále žalobkyně nahlédla do externích úvěrových registrů [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR. Žalobkyně porovnávala příjem žalované 25 000 Kč s životním minimem členů domácnosti 4 210 Kč, splátkami jiným společnostem ve výši 6 615 Kč, dosavadní splátkami žalobkyni ve výši 8 585 Kč a s výší splátky schváleného úvěru 4 818 Kč, čímž dospěla ke zbývající částce 772 Kč. Pro celou domácnost připočetla příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, odečetla výdaje domácnosti (včetně bufferu) ve výši 27 034 Kč, splátku schváleného úvěru 4 818 Kč a dospěla k částce 13 148 Kč. Závěrem žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaná neměla žádné splátky po splatnosti a několik úvěrů byla schopna řádně doplatit, žalobkyně tedy neměla žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětný spotřebitelský úvěr splácet. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru dle žalobkyně svědčí i skutečnost, že žalovaná žalobkyni po dobu více než 4 let, byla tedy nepochybně schopna úvěr splácet. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 6. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s limitem 220 000 Kč, který byla žalovaná oprávněna opakovaně čerpat. Žalovaná se smlouvou zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,19 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 20,88 % ročně. Žalovaná se dále zavázala k úhradě poplatků a pojištění. Žalovaná při uzavírání smlouvy žalobkyni uvedla, že je vdaná, žije v podnájmu, má základní vzdělání. Žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 25 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činil 20 000 Kč. Žalovaná měla jednu vyživovací povinnost. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná celkem vyčerpala částku 331 068 Kč. Naposledy uhradila splátku dne [datum] Celkem žalovaná žalobkyni uhradila 296 082 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě celkové částky 242 223,37 Kč. 9. Z potvrzení o ověření bonity klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovanou ve smlouvě. Dále byla žalovaná lustrována mimo jiné v registrech [příjmení], ISIR, NRKI, [příjmení]. 10. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů. 11. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu z následujícího dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzýval k zaplacení žalované částky. 12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 331 068 Kč a žalovaná žalobkyni vrátila částku 296 082 Kč. 13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 19. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Dle § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. 21. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 22. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 23. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. 24. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů