9 C 464/2022-47 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 23 250 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit společně s úhradou za služby v 60 týdenních splátkách po 750 Kč počínaje dnem [datum] a konče dnem [datum]. Úhrady za služby se skládaly z úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 000 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 24,45 % ročně. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil. Naposledy žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil částku dne [datum] a celkově žalovaný na svůj dluh uhradil částku 22 100 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Přes předžalobní výzvu zůstal žalovaný žalobkyni dlužen na jistině 18 083,43 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 166,57 Kč, úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 10 844,71 Kč, zákonný úrok z prodlení za totéž období ve výši 4 435,46 Kč a sjednaný úrok včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, dokladu o výměře důchodu a složenky a současně ověřila, že s žalovaným není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost, žil v nájmu. 3. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem [anonymizováno] republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen„ nařízení“. Dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení může být žalovaný žalován u soudu České republiky a Okresní soud v Mladé Boleslavi je tak mezinárodně příslušný k projednání věci. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o.s.ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě téhož dne žalovanému v hotovosti předala částku 24 392 Kč a částkou 608 Kč refinancovala spotřebitelský úvěr žalovaného ze smlouvy [číslo]. Žalovaný se smlouvou zavázal právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč. 8. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru uvedl, že požaduje poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností v 60 týdenních splátkách. Žalovaný neuvedl, jaké má bydlení, uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, že od roku 2007 pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou s čistým příjmem 11 763 Kč. Dále žalovaný uvedl, že pobírá státní podporu ve výši 12 500 Kč. Jako své výdaje žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje ve výši 7 000 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 3 600 Kč. 9. Z přehledu plateb soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkovou částku 22 100 Kč. 10. Z upomínek ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k zaplacení jeho dluhu ze smlouvy. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k žalované pohledávce. 12. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] žalobkyně doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 13. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne žalobkyně doložila, že žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. 14. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrových smlouvy peněžní prostředky o objemu 25 000 Kč a žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkovou částku 22 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 16. Použití hmotného práva České republiky vyplývá z článku 3 bodu 1. (volba práva), eventuálně článku 4 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého je při neexistenci volby práva dle článku 3 rozhodným hmotným právem právo státu, na jehož území má obvyklé bydliště osoba, která poskytuje službu. V dané věci má žalobkyně, resp. původní věřitelka, která žalovanému poskytla úvěr, sídlo na území České republiky. <i>17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>19. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>20. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>21. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>22. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>23. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>24. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>25. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>26. Dle ust. § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 27. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby by