9 C 354/2023-27 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 121 407,95 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr do výše úvěrového rámce 120 000 Kč, a to opakovaně při splnění smluvních podmínek. Čerpané peněžní prostředky byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit a zaplatit úroky a poplatky, případně smluvní sankce, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,76 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Žalovaný načerpal celkovou částku 125 215 Kč a celkově uhradil částku 55 088 Kč. Jelikož žalovaný přestal úvěr včas a řádně splácet, žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil již ničeho a zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 121 407,95 Kč sestávající se z dlužné jistiny 119 307,95 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném též zaplacení sjednaného úroku kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 23 152,75 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 119 307,95 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] částkou 3 832,45 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 121 407,95 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky, přesto ničeho nezaplatil. 2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, zohlednila jeho věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí či způsob bydlení. Dále žalobkyně nahlédla do externích úvěrových registrů [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR. Žalobkyně porovnávala příjem žalovaného uvedený při uzavírání smlouvy 37 000 Kč s životním minimem členů domácnosti 10 810 Kč, splátkami jiným společnostem ve výši 0 Kč a s výší splátky schváleného úvěru 1 932 Kč, čímž dospěla ke zbývající částce 13 894 Kč. Závěrem žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný následně žalobkyni dle předmětné smlouvy řádně plnil, než došlo k zesplatnění úvěru, a to v období od října 2021 do března 2023, tedy po dobu více než jeden rok, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Žalobkyně proto neměla žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného předmětný spotřebitelský úvěr splácet. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu: 6. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s limitem 70 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn opakovaně čerpat. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,76 % ze sjednaného úvěrového rámce se splatností každého 20. dne v měsíci. Součástí splátek byla úhrada úroku ve výši 27,88 % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že je svobodný, má 3 děti, žije v podnájmu a má učňovské vzdělání. Dále sdělil, že je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 37 000 Kč. 7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný celkem vyčerpal částku 125 215 Kč. Naposledy uhradil splátku dne [datum] Celkem žalovaný žalobkyni zaplatil 55 088 Kč. 8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky 136 309,82 Kč. 9. Z potvrzení o ověření bonity klienta ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti. Žalovaný uvedl, že je svobodný, má 3 děti a žije v podnájmu. Dále sdělil, že je zaměstnancem s příjmem 37 000 Kč, jako měsíční výdaje domácnosti sdělil částku 20 000 Kč. Žalovaný byl lustrován mimo jiné v registrech [příjmení], ISIR, NRKI, [příjmení]. 10. Z potvrzení o příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnancem společnosti [právnická osoba] a jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 40 598,67 Kč. 11. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jaké má žalobkyně nastavené postupy k posouzení úvěruschopnosti jejích klientů. 12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu z následujícího dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzýval k zaplacení žalované částky. 13. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 125 215 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil částku 55 088 Kč. 14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Dle ust. § 122 odst. 1 písm. a) ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. 22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. 25. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení p